Vnitřní význam přísloví
vyšlo 2013
M. Mihulová – M. Svoboda
Celobarevná dárková knížečka zdůrazňuje význam přísloví pro vnitřní vývoj člověka. Zároveň ukazuje, jak známá přísloví zrcadlí zákonitosti duševního a duchovního života. Volně navazuje na publikaci „Česká přísloví“, vydanou v roce 2010.
Brožovaná, formát 150 x 110 mm, 48 stran.
Obsah
Úvod
Co se v mládí naučíš, ke stáru jako když najdeš
Dočkej času jako husa klasu
Není všechno zlato, co se třpytí
Pro jedno kvítí slunce nesvítí
S jídlem roste chuť
Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne
Kdo chce s vlky žít, musí s nimi výt
Chybami se člověk učí
Kdo nic nedělá, nic nezkazí
Kdyby jsou chyby
Podle sebe soudím tebe
Mezi slepými jednooký králem
Neříkej hop, dokud nepřeskočíš
Potrefená husa nejvíc křičí
Ševče, drž se svého kopyta
Stokrát opakovaná lež se stává pravdou
Nekupuj zajíce v pytli
My o vlku a vlk za humny
Lež má krátké nohy
Ani kuře zadarmo nehrabe
Všeho moc škodí
Starého psa nové kousky nenaučíš
Podej prst a vezme celou ruku
Doma není nikdo prorokem
Práce kvapná, málo platná
S chutí do toho, půl je hotovo
Žádný strom neroste do nebe
Všeho do času
V nouzi poznáš přítele
Neopouštěj starou cestu pro novou
Koho chleba jíš, toho píseň zpívej
Konec dobrý, všechno dobré
UKÁZKA Z KNIHY:
Úvod
Všechna velká náboženství, řada duchovních směrů, filosofické školy, učení jógy i další systémy obsahují principy duchovního vývoje člověka. Jedná se v podstatě o možnosti a metody vědomého vnitřního vývoje směrem k poznávání životních zákonů i zkvalitňování vlastní bytosti.
Jednou ze škol, kde se uvedený proces realizuje, je i škola, kterou absolvují všichni bez rozdílu, neboť je školou samotného života. I když se člověk přímo nezajímá o určitý duchovní směr či filosofické učení, neustále prochází procesem výuky na základě životních situací, problémů, vztahů a tak dále. Tento přirozený proces se neopírá o psané osnovy a učebnice, a přesto vede ke zrání lidské duše. Za jeden z jeho produktů lze považovat i lidová přísloví, představující jakousi esenci životní moudrosti ztvárněnou tou nejjednodušší, ale nesmírně výstižnou formou.
Některá z přísloví, spolu s jejich významem pro vnitřní vývoj lidské duše, tvoří obsah následujících stránek.
Co se v mládí naučíš, ke stáru jako když najdeš
Význam tohoto přísloví bývá spojován se získáním určité dovednosti, schopnosti či znalosti, která v pozdějších letech přináší svému nositeli užitek. Člověk se však nenarodil pouze pro uspokojování zevních potřeb, chápaných v pozdějším věku jako tak zvané zajištěné stáří. Existence v tomto světě jistě vyžaduje odpovídající míru pozornosti, tak aby měla důstojnou podobu. Škola života, jíž všichni chtě nechtě procházejí, má však především prohlubovat a rozvíjet lidské vědomí. Pokud člověk v tomto směru získá v mladším věku odpovídající vědomosti a zkušenosti, bude odměněn moudrým prožíváním stáří, které nebude naplněno pouze vzpomínkami na uprchlé mládí. Čím je člověk starší, tím by měl být moudřejší. A především jeho vnitřní život by se měl stávat bohatším a přinášet pochopení smyslu a naplnění pozemské existence.
V nouzi poznáš přítele
V různých životních situacích si člověk může ověřit charakter skutečného přátelství, které je oporou i v době nesnází a potíží. Povrchní vztahy většinou v takových zkouškách neobstojí a ztrácejí tak svoji hodnotu.
Existují však i situace, v nichž i dobře míněná pomoc zvnějšku nepřináší potřebný efekt nebo je zcela neúčinná. Takové momenty vedou člověka k hledání pomoci mimo viditelný svět, ve sféře ducha. Ve velmi kritických situacích se k podobnému postupu odhodlávají mnohdy i lidé nevěřící či dokonce zapřisáhlí ateisté. Pokud je touha a prosba o pomoc upřímná, nezůstává bez odezvy. Pomoc přichází různou formou a nemusí to být okamžitě. Člověk se však tímto způsobem může přesvědčit, že není nikdy sám a svého nejlepšího přítele má stále nablízku. Bůh nikdy neopouští člověka, i když člověk někdy opouští Boha.
Neopouštěj starou cestu pro novou
Lidé se ubírají různými životními cestami, přičemž zcela přirozeně dochází i k menším či větším změnám. Uvedená věta však upozorňuje na cestu vnitřní, na individuální duchovní vývoj.
I v tomto směru existuje řada cest, prezentovaná například známými systémy velkých náboženství i řady dalších duchovních směrů. Zde je třeba připomenout i existenci značného počtu směrů, které lze zjednodušeně označit jako cesty pseudoduchovní. O nich však v tomto případě nebude řeč. Jedná se zde o skutečnost, že každá duše si do tohoto světa přináší i způsob duchovní seberealizace, neboli předurčení pro určitou duchovní cestu. Pokud ji člověk najde, což musí poznat vnitřně, a pokud na ni získává poučení, moudrost, lásku a sílu, neměl by ji opouštět třeba z pouhé zvědavosti nebo proto, že jiná cesta se mu jeví jako rychlejší, pohodlnější či zajímavější.