OBSAH

 

 

Realita nebo sen

 

Kvantové paradoxy a záhady kosmu

Nová fyzika – Inteligentní částice – Vlny pravděpodobnosti – Einsteinův strašidelný princip – Iluze pevné hmoty – Hmota nebo energie – Záhada hmotnosti – Páté skupenství hmoty – Tři generace částic – Velké sjednocení – Hmota jako hudba – Tajemství gravitace a světla – Relativní čas – Vyšší dimenze – Deformace prostoru – Vakuum jako zdroj energie – Kosmické parametry – Všudypřítomný pohyb – Temná hmota a energie – Exotické formy hmoty – Gravitační kolaps – Zrození času a prostoru – Dobývání kosmu – Božský záměr – Mikrosvět a megasvět – Relativita experimentů – Informace jako fyzikální veličina – Perspektivy fyziky

 

Vnitřní vesmír a iluze evoluce

Geniální výpočty – Záhada jménem člověk – Teorie plná nejasností – Přílišná složitost – Všemohoucí náhoda – Časový deficit – Právo silnějšího – Původ druhů – Vědecké podvody – Mlhavý počátek – Neužitečná krása – Etika nebo sobectví – Střet idejí

 

Kdo má patent na rozum

Zákony z ničeho – Patent na rozum – Stavba na písku – Věda vše vysvětlí – Povrchní poznatky – Náhodou a samo od sebe

 

Za hranice vědy

Přístroje a metody – Specializace a komplikovanost – Hranice časoprostoru – Individuální zodpovědnost – Vnitřní hranice – Nová věda – Nevšední otázky – Za vším je informace – Charakter reality – Vesmírná inteligence

 

Škola základ života

Chodící encyklopedie – Obávaná klasifikace – Klíčová postava – Nová generace – Cíle vzdělávání – Iluze v osnovách – Velké dilema – Alternativní vyučování – Historický přehled – Obrovská zodpovědnost

 

Bílá místa medicíny

Iluzorní představy – Všemocné léky – Bílá místa – Nebezpečné informace – Klíčová role – Psychosomatické léčení – Obyčejné zázračné placebo – Vnitřní rezervy – Alternativní medicína – Potřebná spolupráce – Strategie WHO

 

Léčitelé a strašidlo pavědy

Alternativní obory – Akupunktura – Homeopatie – Léčivé byliny – Léčitelství – Psychotronika – Astrologie – Esoterní nauky – Fenomén UFO – Věda versus šarlatáni – Sisyfovská snaha – Bílá vrána

 

Mezi nebem a zemí

Nepopsatelné zážitky – Světlo na cestu – Absolutní vize – Nezvratné důkazy – Slepé uličky

 

Tajemství minulých generací

Kult nejjasnější hvězdy – Starověká kosmologie – Odkaz alchymie – Bratrstvo růže a kříže – Na počátku bylo slovo – Budiž světlo – Vesmír v indické filosofii – Jednota všech jevů – Iluzorní svět – Brahmův den – Současná fyzika a duchovní tradice

 

Kosmická zbožnost

Podivuhodná shoda – Dva druhy víry – Anonymní věřící – Inteligentní vzorec života – Východní náboženství – Učení jógy – Jóga na Západě – Čtyři velká sjednocení – Vesmírné náboženství – Esoterní nauky

 

Mysterium vědomí

Pravdivost myšlení – Podvědomá inteligence – Nepochopitelné schopnosti – Halucinace, drogy a šamani – Energetická struktura lidské bytosti – Duchovní zkratky – Sebepoznání

 

 

REALITA NEBO SEN

 

 

Realita představující vnější svět obsahuje spoustu nejrůznějších věcí a jevů. Lidé se s nimi každodenně setkávají při práci, zábavě i odpočinku a velkou většinu z nich považují za záležitosti všední, běžné či banální. Jako takové nevzbuzují žádnou zvláštní pozornost ani touhu zamýšlet se hlouběji nad jejich charakterem. Jejich hodnocení se odvíjí především od užitné hodnoty, vnější krásy nebo ceny. Lidé tak procházejí životem s pocitem, že se ve vnějším světě vcelku dobře orientují a dokáží ocenit jeho hodnoty.

            V souvislosti s tím je až s podivem, že poznatky vědců, datované již v první čtvrtině 20. století, nepronikly stále ještě do všeobecného povědomí. Přitom se jedná o záležitosti zcela zásadního významu, které převratným způsobem mění pohled na hmotný svět. U kolébky zcela revolučního vnímání fyzikální reality stáli například Max Planck, Albert Einstein, Niels Bohr i skupina velmi mladých fyziků, kteří ve 20. letech minulého století přispěli k formulaci principů kvantové mechaniky. Nový pohled na svět odhaluje na místě známých, stabilních a solidních předmětů doménu subtilních energií, kmitajících silových polí i vířících nepolapitelných částic. Řada těchto jevů se neřídí principy „zdravého“ rozumu ani běžné logiky. Množství částic tvořících dobře známou hmotu se přitom neustále rodí z prázdna a po nepatrném zlomku sekundy v něm opět mizí.

            Absurdnost těchto skutečností lze ilustrovat na příkladu člověka, jenž hodlá dobře investovat svoje peníze. Pro jejich bezpečné uložení zvolí investici do diamantů. Ty jsou nejen velice vzácné a krásné, a tudíž i cenné, ale i nesmírně odolné a tvrdé. Jen těžko si lze představit solidnější předmět pro zajištění finančních prostředků. Tolik říká běžný pohled.

            Dotyčný investor by však byl velice překvapen a možná i zbaven duševní rovnováhy, pokud by spatřil obsah svého trezoru v kvantové podobě. Na místě své solidní investice by uviděl jen pole kvantových fluktuací vakua.

            Podobně šokující zjištění by však čekalo na každého, byť by ze stejného pohledu nezkoumal nitro diamantů, ale jakéhokoli hmotného předmětu. Nejlépe testovaná vědecká oblast, kterou je kvantová mechanika, skutečně odhaluje svět pevné, neprostupné a solidní hmoty pouze jako kolotání nepatrných prchavých „bublinek na hladině vzduchoprázdna“.

            Z uvedených poznatků vyplývají některé závažné skutečnosti. V prvé řadě zbavují slovo materialismus jeho obsahu. Tento pojem ztrácí smysl a měl by být nahrazen například nějakým podobným výrazem jako vakuismus, neboť zdrojem hmotné existence se jeví vakuum.

            Vedle fyziky by měly i další přírodní vědy akceptovat kvantovou úroveň, neboť při dostatečné hloubce zkoumání jakéhokoli jevu či látky je nevyhnutelné proniknutí do této oblasti. Ostatní poznatky jsou z tohoto pohledu více či méně povrchní.

            Kvantová realita se však netýká pouze vědců či filosofů. Každý člověk neustále přichází do kontaktu s projevy kvantového světa a kvantové děje jsou i podstatou lidského těla. Neznamená to, že by měl každý začít studovat kvantovou fyziku nebo na zahrádce místo pěstování kedluben stavět soukromý urychlovač. Kvantová realita by však měla vést k zamyšlení nad charakterem a způsobem lidského života. Jelikož se jednoznačně ukazuje běžné chápání hmotné reality jako iluzorní, nabízí se stejné označení pro lidský život spočívající pouze v úrovni uspokojování hmotných potřeb a přání, v úrovni smyslovosti a egoismu.

            Kvantové objevy odhalují novou realitu, a měly by tedy být zároveň impulsem k intenzivnějšímu hledání smyslu a podstaty lidské existence. S tím souvisí i další významný poznatek kvantových fyziků, spočívající ve skutečnosti, že vědomí pozorovatele či experimentátora ovlivňuje významně získané výsledky. Jinými slovy řečeno, svět se jeví tak, jak vypadá v kontaktu s lidským vědomím.

            Jelikož nelze zkoumat fyzikální realitu jako izolovanou objektivní záležitost, je třeba logicky věnovat větší pozornost otázce vědomí. Je paradoxem, že v době, kdy lidstvo disponuje neuvěřitelným množstvím poznatků o všem možném i nemožném, nezná podstatu vlastního vědomí. To přitom v otázce pravdivého poznání hraje samozřejmě klíčovou roli.

            I když dnes existují snahy a jsou dosahovány dílčí výsledky v otázce poznání lidského vědomí, je věda velice vzdálena komplexnímu pochopení jeho činnosti a podstaty. V tomto směru lze připomenout některé starodávné nauky jako například jógu, buddhismus, taoismus či další, které chápaly vědomí jako klíčovou záležitost lidského života. Vytvořily i řadu praktických postupů vedoucích k hlubšímu sebepoznávání i plnohodnotnému využívání funkcí, jimiž je lidské vědomí obdařeno. V dnešní době se právem řada lidí obrací k těmto naukám ve snaze nahradit deficit západního způsobu vzdělávání. K nim patřil například Albert Einstein i další fyzici, kteří byli díky své práci konfrontováni s nedostatečnými znalostmi o vlastním vědomí.

            V souladu s uvedenými naukami je možné pochopit, že pozorovaný obraz světa není jeho objektivní podobou, ale pouze odrazem v lidském vědomí. To samo v sobě vytváří obraz světa na základě smyslových impulsů. Ty jsou reakcí na energie a látky z okolí, i když člověku nezprostředkovávají jejich pravou podobu. Lze například vnímat zvuky, které se jeví jako krásné, vysoké či nízké a podobně. Informace o tom, že jsou vyvolány vlněním vzduchu o frekvenci 20 až 20 000 kmitů za sekundu však smyslový prožitek neříká nic.

            Při vytváření obrazu světa ale člověk nezůstává pouze u smyslových prožitků. Do hry vstupuje mentální složka, která získané vjemy klasifikuje, interpretuje či modifikuje. Tak lidská mysl ve velké míře přispívá k formování obrazu vnějšího světa. Na této činnosti se podílí určité mentální stereotypy zafixované na základě vlastních zkušeností, představ, tužeb a přání i sugescí přijatých z okolí. Mezi nimi představuje často dominantní vliv výchova a vzdělání. Z celospolečenských fenoménů se při tom uplatňuje především věda a náboženství. Tyto dva aspekty se v různé míře uplatňují ve formování individuálního obrazu světa. Jejich kvalita, vyšší či nižší úroveň, se tak odráží ve vědomí mnoha jednotlivců. Obě oblasti by měly vést člověka k pravdě, tedy ke zjasňování vědomí. Jelikož však tento předpoklad nebývá v mnohých případech splněn, je třeba používat rozlišovací schopnost tak, aby člověk nebyl zbytečně ovlivňován na základě předsudků, dogmat či všeobecně přijímaných omylů.

            Běžný obraz světa, který si člověk vytváří, postrádá také ve většině případů kosmické souvislosti naší existence. Lidé si často ke své škodě neuvědomují naprostou nepatrnost celé zeměkoule v kosmickém měřítku, a tím ani malichernost svých sobeckých zájmů a ambicí. V tomto smyslu postačí uvést alespoň jedno číslo – počet hvězd ve vesmíru se dnes odhaduje na deset tisíc trilionů. Jednou z nich je i naše Slunce, kolem něhož krouží nepatrný kosmický prášek – naše Země.

            Uvažujeme-li o charakteru reality, v níž je zasazena naše existence, musíme se nutně zabývat i otázkou subtilních životních projevů, které nemají hmotnou povahu. Patří sem například mimosmyslové vnímání, mimotělní zkušenosti, stav vědomí po zániku fyzického organismu, existence duchovních sfér i Nejvyšší Inteligence. Tyto záležitosti vzbuzují v poslední době stále větší zájem, neboť pouhý materialisticko-racionální pohled na svět se stává pro řadu lidí nedostatečným.

            Část vědeckých pracovníků tyto fenomény odmítá a náboženství je nedokáže pojmout v jejich celistvosti. Proto se vytváří jakýsi třetí proud zahrnující jednotlivce nebo skupinky lidí snažících se svým způsobem poodhalovat tajemství života. Tato situace je přirozenou reakcí na současnou situaci, ale přináší i určitá rizika. Ta lze zjednodušeně shrnout do základního problému spočívajícího v tom, že řada podobných snah nemá pevný základ a místo přibližování k pravdě může vést člověka do světa nereálných představ a fantazií.

            Uvedený nástin různých aspektů reality, jejíž jsme součástí, ukazuje na oprávněnost otázky: Realita nebo sen? V mnoha případech totiž člověk vnímá a chápe jen nepatrnou část všeho, co jej obklopuje i nepatrnou část sebe sama. Že toto zjištění není ničím novým pod sluncem, dokládá i známý výrok: Buddha se probudil ze sna života.

 

Na následujících stránkách se pokusíme přispět k rozšíření běžného pohledu na charakter reality. Název „Věda – víra – věčnost“ přitom značí dva nejvýznačnější proudy ovlivňující současné myšlení – vědu a náboženství. Oba se snaží svým způsobem zprostředkovat lidem poznání reality. Jejich současné hranice však evidentně neumožňují vytvoření komplexního obrazu, který by zahrnoval všechny aspekty skutečnosti. V tomto smyslu je slovo věčnost chápáno jako nadčasová oblast, jako multidimenzionální sféra obsahující příčiny všech jevů i zákonů řídících vesmír. Oba uvedené proudy pomalu směřují k této oblasti, kde jednou dojde k poznání pravdy i ke vzájemnému sjednocení. Jelikož věda (v minulosti i náboženství) výrazně ovlivňuje oblast školství a medicíny, obsahuje kniha i zamyšlení nad hranicemi omezujícími tyto obory.

Jednotlivé kapitoly této knihy popisují různé oblasti, které jsou i značně rozdílné. Následující kapitola tak není pokračováním předchozí, ale zaměřuje se na odlišné aspekty lidského počínání. Z toho důvodu může čtenář i vynechat určitou kapitolu, jejíž tematika jej nezajímá, aniž by to způsobilo problémy při čtení kapitol následujících.