OBSAH

 

Duchovní abeceda

 

A

Absolutno • akáša • alchymie • altruismus • andělé • askeze • astrál • astrologie • aura • autorita • autosugesce

 

B 

bezpečnost • bezprostřednost • bhaktijóga • blaženost • bludy • Božství • budoucnost • bytí

 

C 

celibát • celistvost • cesta • cílevědomost • církev • cit • ctižádost • čakry • čas • čistota

 

D

dar • dav • dech • Desatero • dobro • dobročinnost • dokonalost • domov • drogy • dualita • duchovní • duševní • důvěra • džňánajóga

 

E

ego • egoismus • empatie • energie • epochy • esoterní • evoluce

 

F

fanatismus • fantazie • filosofie • forma

 

G

guny • guru

 

H

harmonie • hierarchie • hněv • hra • hřích • humor • hypnóza

 

Ch

charakter • chtivost • chrám • chudoba • chvála • chyby

 

I

ideály • iluze • informace • iniciace • inspirace • intuice

 

J

já • jantra • jasnovidnost • jednání • jednobodovost • jednoduchost • jednoznačnost • jméno • jóga

 

K

karma • karmajóga • kázání • kláštery • klevety • klid • koncentrace • kontemplace • kosmopolitní • kosmos • království •krása • krátká cesta • kritičnost • křečovitost • křesťanství • kvanta

 

L

labilita • láska • léčení • léčitelství • liknavost • literatura • lítost

 

M

magie • magnetismus • majetek • malomyslnost • mandala • manipulace • mantra • materialismus • meditace • médium • méněcennost • milost • minulost • mlčení • mluvení • modlitba • modloslužba • moudrost • mravnost • mudrc • mysl • mysterium •   mystika

 

N

náboženství • naděje • nadosobní • nadšení • nadvědomí • náhoda • naivita • nálada • naplnění • nebe • nehromadění • nekonečno • nenávist • nepředpojatost • nesmrtelnost • neubližování • neúspěch • nevědomost • nezasahování • nula

 

O

oběť • obrazy • očista • oddanost • odevzdanost • odpočinek • odpuštění • odvaha • okolí • okultismus • opakování • optimismus • originalita • osud • osvícení • osvobození

 

P

padma • partneři • peníze • písma • písmena • placebo • pláč • plány • poctivost • podstata • podvědomí • pohádky • pokání • pokora • pokrok • pomíjivost • pomoc • porovnávání • pořádek • poslání • posloupnost • pozitivní myšlení • pozorovatel • práce • práh • pravda • pravdivost • prázdno • problémy • přání • přátelství • předpisy • představivost • přesvědčování • přetvářka • příroda • přirozenost • přísloví • přítomnost • psychologie • psychotronika • půst • pýcha

 

Q

quinta essentia

 

R

radost • rady • ráj • realita • realizace • regrese • reinkarnace • relaxace • rezignace • rituály • Rosikruciáni • rozhodnutí • rozlišování • rozum • rychlokurzy • rytmus

 

S

samostatnost • samota • sdělování • sebedůvěra • sebelítost • sebeovládání • sebepoznávání • sekty • sex • skromnost • skupiny • slušnost • služba • smíření • smrt • smutek • smysl • smysly • snaha • snášenlivost • sny • soucit • spánek • spěch • spiritismus • spolehlivost • spravedlnost • stálost • starosti • strach • strava • stres • studium • sugesce • svátek • svatý • svědomí • svět • světlo • svoboda • šakti • šarlatáni • štěstí

 

T

tachyony • tantra • těhotenství • techniky • teorie • ticho • tolerance • touha • transformace • trpělivost • turistika • tvořivost

 

U

úcta • umění • umírněnost • únava • úsměv • úspěch • utrpení • uvolnění

 

V

vášeň • vděčnost • věčnost • věda • vědomí • věštby • vibrace • víra • vize • vnější • vnitřní • všednost • vůle • Východ • výchova • vyrovnanost • vyspělost • vytržení

 

W

wu-wei

 

X

xenoglosie

 

Y

yin – yang

 

Z

zábava • záhady • zákony • Západ • zasvěcení • závislost • závist • zázrak • zážitky • zbožnost • zdraví • zkoušky • zkušenosti • zlo • změna • znovuzrození • zodpovědnost • ztotožnění • zvědavost • žák • žárlivost • život

 

 

UKÁZKA Z TEXTU:

 

 

Duchovní abeceda

 

Všechny opravdové duchovní směry, i když vznikly v různých dobách na různých místech a v různých kulturách, mají jeden společný základní rys. Je jím vnitřní přeměna adepta duchovních nauk. Ta probíhá postupně dle individuálních dispozic každého jednotlivce i jeho poctivé snahy sladit svůj život s duchovními zákony. Nejedná se při tom o zákony či předpisy stanovené lidmi, ale v podstatě o univerzální zákony života. K jejich poznání dojde postupně každý, kdo se snaží pochopit smysl vlastní i univerzální existence. Z toho hlediska se nelze divit, že podobné či totožné principy lze nalézat v základech křesťanského učení, buddhismu, taoismu, jógy i dalších směrů.

Skuteční duchovní učitelé upozorňují na obdobné principy přes všechny vnější rozdílnosti jejich učení. Duchovní zákony mají, podobně jako zákony přírodní, univerzální platnost. Není například důležité, zda někdo zkoumal gravitační zákon v Americe či v Indii, v dnešní době nebo před staletími, s použitím odlišných metod a zařízení. Pokud byl schopen se v tomto směru dopracovat k pravdivému poznání, musel vždy hovořit o stejné zákonitosti ovládající hmotná tělesa. Podobně i všichni hledači pravdy musí postupně dojít k odhalení stejných zákonitostí řídících lidský život. I když tyto zákony nejsou zjevné, řídí zcela přesně životní projevy v tomto i dalších světech.

Uvedená vnitřní přeměna pak spočívá v harmonizaci individuálního života s duchovními principy. Tento proces probíhá na základě svobodné vůle těch jednotlivců, kteří nechtějí prožívat svůj život v úrovni nevědomosti, nahodilosti či chaosu, v pouhé honbě za materiálními požitky a osobním úspěchem.

Duchovní neboli životní zákony lze v podstatě poznávat dvojím způsobem. Jeden vychází z vlastních životních prožitků, pokud je člověk schopen a ochoten pochopit jejich hlubší význam. Druhý spočívá v přijetí těchto principů ve formě určitého duchovního učení. Za základní principy lze považovat například biblické Desatero, Kázání na hoře, jogínské principy jamy a nijamy, Buddhovy zásady správného života a podobně.

První cesta bývá zdlouhavější a mnohdy také bolestnější, neboť člověk se učí často z vlastních chyb a omylů, včetně jejich následků. Neznamená to však, že cesta druhá je snadná. Její výhodou je určitá znalost pravidel předem. Vlastní opravdovost při jejich naplňování však člověk i v tomto případě odhaluje mnohdy až díky obtížným životním situacím. V obou případech je však nutná vlastní zkušenost, neboť přijaté či objevené zákonitosti získávají punc pravdivosti díky vlastním prožitkům.

Zákony obsažené v duchovních naukách mají pochopitelně obecný charakter. Jejich naplňování v konkrétních životních situacích je již záležitostí každého jednotlivce a odpovídá míře jeho vlastní zodpovědnosti. Zajímavou kombinací obou směrů jsou například česká přísloví. I když nemají charakter duchovního učení, zprostředkovávají jednoduchou formou seznámení se základními životními zákonitostmi. Cesta k jejich poznávání byla nepochybně cestou individuálních životních zkušeností získaných patrně za dlouhá staletí.

Poznávání duchovních zákonů přináší na jedné straně možnost pochopení hlubšího smyslu života. Jejich respektování je na straně druhé určitou prevencí v otázce utrpení. To v podstatě vzniká jako disharmonie mezi zákony Ducha a lidským konáním.

V dnešní době výrazně narůstá počet zájemců o necírkevní formy duchovního života. Z toho důvodu existuje také široká paleta představ o tom, co duchovní život vlastně představuje. Mnohdy bývá spojován s takzvaně zázračnými projevy, s užíváním nadpřirozených sil a schopností, s komunikací s „oním“ světem, výkladem minulých životů i věštěním budoucnosti, výkladem snů, napodobováním šamanských obřadů, tajemnými rituály, speciálními technikami, vytržením odhalujícím neviditelné světy. Někdy také s askezí, odmítáním civilizačních výhod a návratem k primitivním formám žití. Nelze opomenout ani množství zaručeně úspěšných léčebných postupů i návodů k řešení jakýchkoli problémů. Výčet by mohl ještě samozřejmě pokračovat. V podstatě však lze formy duchovního života rozdělit do dvou skupin. První vzbuzuje zájem i touhu egoistické osobnosti, která chce rozšířit svoje možnosti, schopnosti a uspokojit svoji zvědavost.

Druhá, kterou lze teprve chápat jako skutečný duchovní život, představuje především eliminaci egoismu. Tím se zároveň vytváří potřebný prostor pro projevení duchovní podstaty člověka, která bývá označována jako pravé Já. Tato transformace znamená přeměnu nevědomé, živočišné a sobecké osobnosti na vědomou duchovní bytost. Tento proces bývá různými duchovními naukami označován různě. Velice výstižný pojem je ten, jejž používal i Ježíš Kristus – znovuzrození. Ve stejném těle postupně odumírá stará osobnost a rodí se nová, duchovní. Ona již latentně existuje, ale čeká, až nižší vědomí ustoupí, a vytvoří tak možnost jejího projevu.

Proces proměny spočívá v prvé řadě v poznání stávajícího stavu, neboli v poznání skutečné povahy nižší osobnosti. Díky téměř neustálé orientaci pozornosti do vnějšího světa není takové poznání zcela jednoduché. Jedná se o postupné rozvíjení schopnosti pozorovat a uvědomovat si děje ve světě vnitřním. Díky tomu pak lze nežádoucí projevy eliminovat a opačné rozvíjet, což již představuje samotný proces transformace. I když jsou lidské schopnosti v tomto směru nedokonalé, je poctivá snaha vždy podporována z oblasti Vyššího Já i duchovních sfér.

Tak, jak postupně slábne clona nevědomosti tvořená nižší osobností (negativní vlastnosti, zlozvyky, iluzorní představy, nežádoucí sugesce, připoutanost, sobectví atd.), zjasňuje se automaticky vědomí umožňující vnímat vyšší životní projevy. Konečná fáze přeměny je řízena Prozřetelností. Přesně dle duchovních zákonů dospěje každý v pravý čas k odpovídajícímu poznání. Bible na toto téma říká: „Dostanete to, co lidské oko nevidělo, lidské ucho neslyšelo, co nevstoupilo na lidskou mysl.“

Aby se člověk takovému poznání přiblížil, musí svůj život sladit s duchovními zákony. Ty však platí neustále a neustále je třeba jejich působení respektovat. Nelze tak činit pouze ve vybraných chvílích určených pro duchovní život, a jindy žít jako nevědomec. Chceme-li například poznat Pravdu, musíme být sami pravdiví, a to nejen po určitou dobu, ale neustále. Jelikož jsou duchovní zákony vlastní duchovnímu světu, jsou vlastní také našemu Vyššímu Já. Čím více se ono bude v životě projevovat, tím samozřejmější bude i žití dle zákonů Ducha.

Na následujících stranách je v abecedním pořadí uvedena řada jednotlivých hesel, s jejichž obsahem se člověk v rámci procesu transformace může setkávat. Mají být inspirací, impulzem a zamyšlením nad určitými aspekty života, které hrají větší či menší roli v procesu poznávání zejména vnitřního světa a jeho přem