Náhled knihy 29

Světlo v nás

druhé vydání 2008

12 duchovních sil člověka

Pavla Kašparcová

Publikace se zabývá podstatou a působením duchovních sil a schopností člověka. Uvádí jejich rozdělení, charakteristiku, účinky a možnosti využívání. Zneužití určitých sil uvádí do souvislosti se vznikem konkrétních tělesných či duševních onemocnění. Otvírá problematiku latentních schopností člověka i zákonů, které je nutno respektovat při jejich vědomém probouzení a používání. Upozorňuje na zákonitosti řídící duševní i duchovní oblasti. Ukazuje cestu k vědomějšímu a hodnotnějšímu způsobu života.

Brožovaná, formát 110 x 200 mm, 88 stran.

Cena: 84Zlevněno z: 99 Kč

OBSAH:

 

Kapitola 1

Duchovní síla víry

Kapitola 2

Duchovní síla moci

Kapitola 3

Duchovní síla spravedlnosti

a posuzování

Kapitola 4

Duchovní síla lásky

Kapitola 5

Duchovní síla vnitřní vibrace

Kapitola 6

Duchovní síla představivosti

Kapitola 7

Duchovní síla porozumění a moudrosti

Kapitola 8

Duchovní síla vůle

Kapitola 9

Duchovní síla harmonie

Kapitola 10

Duchovní síla radosti a nadšení

Kapitola 11

Duchovní síla vylučování a odříkání

Kapitola 12

Duchovní síla života


 

UKÁZKA Z TEXTU:

Kapitola 1

DUCHOVNÍ SÍLA VÍRY

 

Všeobecné mínění, že víra souvisí jen s náboženskými aspekty života, není správné. Víra ovlivňuje naše zdraví, myšlenky, pocity, činy i celý průběh života. Víra je souhrn mnoha poznatků a zkušeností, trpělivosti i vytrvalosti. Víra dovede „hory přenášet“ a vést člověka k neuvěřitelným hrdinským, vědeckým a uměleckým činům. Vzpomeňme například prvních křesťanů, u nichž víra zvítězila nad smrtelným strachem a bolestí. Odcházeli smrti vstříc s úsměvem a písní na rtech, vzdor nepopsatelným mukám, s neotřesitelnou vírou v Boha a posmrtný život. Jako jeden z mnoha příkladů lze uvést smrt apoštolů nebo smrt římského diákona Laurencia, který zemřel na rozžhaveném roštu v Římě 10. 8. 258. Jeho posmrtná mediální sdělení patří k vrcholným naukám křesťanské lásky a duchovního růstu (Laurentius: „Schritte der Tat zur Entwicklung“. Eigenverlag Gisela Weidner).

Centrum duchovní síly bylo ve starověku nazýváno „Oko boží“, dnes také „třetí oko“. Leží uprostřed čela mezi očima, trochu výš nad kořenem nosu. V tomto místě lze nahmatat malý důlek, v jeho prodloužení leží v hlavě pineální žláza, jejíž činnost je v úzkém kontaktu s duchovní silou víry.

V tomto „Třetím“ nebo též „Duchovním oku“ se spojují proudy kosmické energie, vyzařování inteligence a kosmické vědění člověka. Lékařská věda, která nevychází z existence duchovního těla a tím je schopna léčit pouze tělo hmotné i jeho materiální substance, nedošla daleko ve výzkumu této žlázy. Bylo pouze zjištěno, že její činnost souvisí s přijímáním světla, se zrakem, má rozhodující vliv při určení lidského pohlaví a ovlivňuje růst mozku.

Pineální žláza je střediskem duchovní síly víry, střediskem, z něhož vychází i schopnost jasnozření. Jeho intenzita je podmíněna výškou duchovního vývoje jasnovidného člověka. Jasnovidnost je schopnost vnímání astrálních obrazů, které vznikají pomocí speciálních látek (mozkových esencí), vylučovaných pineální žlázou, a není závislé na medialitě člověka. Jasnovidec nepotřebuje pomoc duchovních bytostí, pokud je jeho duchovní vývoj dostatečně vysoký. Mediální člověk opouští své fyzické tělo (toto zůstává s ostatními těly aury spojeno tzv. stříbrnou šňůrou, nesmírně elastickým fluidálním pásmem, umožňující neomezené oddálení např. astrálního těla ve spánku, mnohdy i následkem úrazů, narkózy apod.), které obsadí jiná duchovní bytost a používá je jako médium.

Dojde-li k vzrušení a aktivitě pineální žlázy pod vlivem hlubokých citových, vnitřních prožitků člověka např. oddaností Bohu, modlitbou, intenzivním studiem o existenci božství a ezoterických zážitků, zaujímá tato žláza postavení kolmo vzhůru a v tomto stavu dochází k vzestupu duchovních a duševních sil člověka, k posílení víry a k duchovnímu spojení s Kristem a jeho průvodci. Čím hlubší a pevnější je víra v existenci a pomoc Stvořitele i Krista, tím více roste možnost této pomoci, např. záchrany v životním nebezpečí, uzdravení, splnění proseb apod.

„Mějte víru v Boha! Věřte a vše, o co prosíte modlitbou, bude vám dáno!“ (Marek 11).

Ježíš uzdravoval při své pozemské pouti mnoho nemocných slovy: „Víra tvá tě uzdravila!“ Ježíš, jehož jasnozřivost byla neobyčejně vysoko vyvinuta, viděl kolmo postavenou pineální žlázu těchto nemocných, znak jejich hluboké, opravdové víry.

Paracelsus: „Víra léčí každou nemoc“.

Víra aktivuje energii ducha, která je tisíckrát silnější než elektrická energie.

Pineální žláza, jak již bylo uvedeno, je v úzkém spojení se zrakem, ale i se sluchem člověka. Proto je možno i prostřednictvím sluchu přijímat mediální sdělení.

Patronem duchovní síly víry je Šimon-Petr. Toto jméno (Petri je řecké slovo pro aramejské jméno Kephas a znamená volně přeloženo „skálopevně věřící“. Šimon = slyšící, věřící) je symbolické pro skálopevnou víru.

Duchovní síla víry značí cestu vzhůru. Opravdová víra není čtení nebo odříkávání litanií a neprocítěných textů, nýbrž morální obroda, očista myšlenek, představ, slov a činů.

Slova jsou produktem našeho myšlení a mají nesmírnou sílu. Každé nedobré slovo škodí trojnásobně: tomu, kdo je vysloví, tomu, kdo je slyší, a tomu, na koho je zaměřeno.

Víra musí vycházet z podstaty dobra. Z podstaty lásky k bližnímu i k veškeré existenci celého vesmíru, protože každá životní buňka a každá forma života je vibrujícím dílem Stvořitele. V každém kvítku a oblázku, v majestátních vrcholcích hor i uprostřed nepřehledné roviny, v letu ptáků nad hlavou, v očích zvířete a zpěvu vod, všude najdeme víru a oddanost Stvořiteli. Celá příroda je jediné díkůvzdání a hymna na život. Jak daleko tu zůstává člověk ve své namyšlenosti a aroganci vůči lásce a existenci Stvořitele!

Člověk je to, co věří. Opravdová víra je náboženství lásky a porozumění.

Nákupní košík
Nákupní košík je prázdný