Náhled knihy 27

Proti únavě a stresu

třetí vydání 2008

jednoduché, přirozené a účinné prostředky pro každého

M. Mihulová – M. Svoboda

Publikace se zabývá otázkou vzniku únavy a stresu a uvádí řadu přirozených prostředků, které může každý sám jednoduše využívat. Nabízí techniky jógy, akupresuru, masáže, receptury na použití léčivých rostlin, apiterapii, zdravou výživu, metody čínských psychosomatických systémů atd. Podrobně popisuje také využití relaxačních technik, autosugesce apod. Všechny informace se vyznačují srozumitelnou formou, přehledností a možností praktického využití.

Vázaná, formát 160 x 230 mm, 184 stran, řada fotografií a obrázků.

Cena: 253Zlevněno z: 298 Kč

OBSAH:

 

ÚNAVA A STRES

LÉČIVÉ ROSTLINY

STRAVA

Ovocné a zeleninové šťávy

Včelí produkty

MASÁŽE

AKUPRESURA

Akupresura tělová I.

Akupresura ušního boltce

Akupresura chodidla

Akupresura tělová II.

HATHAJÓGA

Přípravná cvičení

Ásany

Antistresová sestava

Jóga ruky

Cvičení při chůzi

Program cvičení

DECHOVÁ CVIČENÍ

ČÍNSKÁ UVOLŇOVACÍ CVIČENÍ

RELAXACE

Druhy relaxačních technik

KONCENTRACE A MEDITACE

Jednoduché koncentrační techniky

Rizika mentálních technik

SUGESCE

ŽIVOTNÍ ENERGIE

POZITIVNÍ POSTOJ K ŽIVOTU


UKÁZKA Z TEXTU:

 

ÚNAVA A STRES

 

Hovořit v dnešní době o vnějších příčinách únavy a stresu by bylo pravděpodobně příslovečným nošením dříví do lesa. Samotný způsob života v tzv. civilizovaných zemích ve 2. polovině 20. století přináší bezpočet situací, představujících pro člověka dříve nebývalou duševní zátěž.

Dojde-li k fyzické únavě, není regenerace většinou složitá. Postačí běžný odpočinek, přísun energie v podobě potravy či dostatečný spánek. Jedná-li se však o úbytek sil v oblasti psychické, zejména v případech déle trvající zátěže, nebývá obnova sil již tak jednoduchá. Přitom je třeba připomenout, že důsledkem těchto stavů není pouze momentální snížená výkonnost, špatná koncentrace nebo podléhání nedobrým náladám. Vedle nich (a řady dalších nepříjemných příznaků) vstupuje do hry také problematika tzv. psychosomatických onemocnění. Moderní medicína registruje vzrůstající počet takto označovaných chorob. Ne snad z toho důvodu, že by vznikaly ve velké míře stále nové zdravotní potíže. Postupně se však zjišťuje, že stále více onemocnění našeho těla souvisí přímo či nepřímo s disharmonií v psychické oblasti. Tak lze například i infekční onemocnění řadit mezi psychosomatické choroby. Je totiž prokázáno, že obranyschopnost organismu proti působení všudypřítomných virů a bakterií stoupá v případě harmonických stavů v duševní oblasti. Tato situace pouze potvrzuje nový trend v otázkách péče o zdraví, jenž lze spatřovat ve zvýšení odpovědnosti za vlastní zdraví každého jednotlivce. Podmínky pro dobré zdraví v oblasti tělesné lze vytvářet např. formou rozumné životosprávy, vhodné stravy, přiměřeného cvičení apod. Jelikož tělo s duševní oblastí představují spojité nádoby, promítají se účinky zároveň i do oblasti jemnější. Existuje však také řada metod k přímému ovlivňování emocí a myšlenek, tvořících náš vnitřní svět. Procházky v přírodě, sport i různé koníčky představují jistě vhodný prostředek k odreagování od namáhavé práce či stresových situací. Na druhé straně by člověk 20. století měl rozšířit znalosti o sobě samém a tak bezprostředně, vědomě působit na dušení oblast.

Porovnáme-li množství informací předkládaných člověku o vnějším světě (věda, technika, kultura, politika, sport atd.) s tím, co běžně zná o sobě, dojdeme k velkému nepoměru ve prospěch „vnějších“ informací. Funkce lidské mysli, svět emocí, podvědomá oblast či stavy spánku představují pro průměrného člověka většinou sféry, o kterých se v případě nutnosti vyjadřuje víceméně jen v mlhavých pojmech. Řada lidí si vůbec neuvědomuje, že jejich vlastní mentální svět podléhá určitým zákonitostem, působí v něm jemné energie a existují skryté oblasti s klíčovým významem pro život.

Pokud se zamýšlíme nad problematikou psychické únavy a stresu, musíme brát v úvahu skutečnost, že v jisté míře jsou i tyto negativní jevy pro náš život nezbytné. Představují totiž impulzy pro další vývoj. Tím, že člověk překonává konkrétní potíže, čelí překážkám a řeší náročné či problematické situace, dostává se ve větší nebo menší míře do uvedených stavů. Na druhé straně však touto cestou u něho dochází k vnitřnímu vývoji – získávání a rozvíjení určitých schopností i k celkovému posilování.

Jestliže však psychická zátěž překračuje, zejména dlouhodobě, mez únosnosti, je třeba situaci řešit a použít některé prostředky pro znovuzískání psychických sil a vnitřního klidu.

Tyto prostředky lze rozdělit do několika skupin. Pomineme-li možnosti ze zdravotního hlediska velmi nevhodné (alkohol, cigarety, velké množství kávy, drogy) a oblast chemických léčiv, zůstává k dispozici ještě velice široká škála poměrně jednoduchých a přirozených prostředků ke stabilizaci duševní oblasti.

První skupinu tvoří například různé bylinné čaje nebo koupele, vhodné potraviny, vitaminové nebo jiné přírodní preparáty. V případě jejich použití je člověk v podstatě pouze pasivním příjemcem.

Druhá skupina vyžaduje již určitou aktivitu. Může jí být např. cvičení, tělesné nebo dechové, provádění masáží, akupresury, speciálních postupů pro získávání energie apod.

Ve třetí skupině je již aktivita zaměřena přímo na mentální oblast, kde dochází formou relaxačních, koncentračních a harmonizačních technik nebo sugesce k vědomému nastolení žádoucích stavů.

Čtvrtá skupina neobsahuje prostředky v dříve uvedeném smyslu. Zde se jedná např. o pochopení pochodů v naší emoční a intelektuální oblasti, vlivu podvědomí v běžném životě apod. Důležitou roli zde hraje i uvědomění, že míra stresové zátěže nezávisí pouze na vnějších okolnostech, ale především na naší vnitřní reakci. V tomto smyslu se otvírá široké pole pro jistou míru seberegulace, jejíž možnosti jsou závislé na stupni poznání a ovládnutí vnitřních mechanismů lidské osobnosti.

Uvedené rozdělení není samozřejmě vyčerpávající a existují prostředky (např. některé techniky jógy) zasahující do dvou či více skupin současně. Tato klasifikace má pouze posloužit k základní orientaci v nabízených možnostech a metodách.

Jestliže se někdo ocitne v situaci představující velkou zátěž pro jeho psychiku, nebývá obyčejně schopen potřebného rozboru a pochopení případné nevhodnosti vlastních postojů. V takovém případě je vhodné použít některých prostředků z první či druhé skupiny. Teprve po alespoň relativním zklidnění nebo posílení je vhodné se zaměřit na možnosti nabízené ve třetí a čtvrté skupině. S potřebným odstupem od konkrétních osobních problémů je pak možno s větší nadějí na úspěch se pokusit o vědomé ovládání vlastních myšlenek a emocí.

V tomto duchu jsou řazeny i kapitoly publikace „Proti únavě a stresu“. Nejprve nabízí jednoduché přirozené prostředky pro nastolení nebo alespoň přiblížení k duševní rovnováze. V dalších částech se pak zabývá problematikou tzv. mentálních technik a duševní hygieny. Prostředky z jednotlivých stupňů lze pochopitelně vzájemně kombinovat a doplňovat tak, aby nejlépe vyhovovaly mentalitě a možnostem každého, kdo je chce používat. Velký význam má preventivní použití řady z nich (tělesná a dechová cvičení, relaxace, koncentrace, postoj k životu) tak, aby člověka předem připravily na zvládnutí náročných situací a zvýšené zátěže.

Při klasifikaci uvedených prostředků je třeba připomenout ještě další rozdíly. Např. použití bylinných čajů nevyžaduje žádnou speciální přípravu, prostředek je k dispozici prakticky ihned. Chceme-li však využít určitá hathajogická cvičení, dechové nebo relaxační techniky, potřebujeme k tomu jistou míru praxe. Nejprve je nutné zvládnout správný jógový přístup a vědomě nastolit uvolnění. Potom je teprve možné očekávat pozitivní výsledky. Vynaložený čas a energie se však po určité době mnohonásobně vrátí, neboť člověk získá možnost vědomého mentálního přeladění uprostřed dnešního rušného světa.

Při použití přirozených prostředků je také velmi důležité znát správnou diagnózu. Někdy je např. únava jevem vyvolaným přepracováním či řešením složitých životních situací. Jindy může být i doprovodným jevem určité organické choroby. Jedná-li se o zdravotní potíže vyžadující lékařskou péči, je třeba použití přirozených prostředků konzultovat s lékařem. Totéž platí i v případech, kdy léčba vedená lékařem byla již zahájena.

Při aplikaci přirozených prostředků je rovněž nutno brát v úvahu i možnost určitých individuálních reakcí. Přesto, že všichni lidé jsou v podstatě stejní, existuje zde velká řada rozdílů, daných např. vrozenými dispozicemi, mentalitou, způsobem života, rodinným i pracovním prostředím atd. Z toho důvodu není také nutné (a pro velký počet ani možné) používat všechny uvedené prostředky pro určité potíže, ale vybírat ty, které individuálně nejlépe vyhovují.

Velmi důležitá je rovněž skutečnost, že na zlepšení zdravotního stavu má nesmírný vliv postoj člověka ke vzniklým potížím. Je nutno nastolit důvěru v obranné schopnosti organismu, v moudrost naší vnitřní přírody a dokonalost systému, který nazýváme člověkem. V podstatě pouze neznalost zákonitostí života či jejich nerespektování způsobuje, že člověk onemocní. Podle tvrzení některých autorů je lidský organismus schopen bez vnějšího zásahu zlikvidovat více než 80 % známých onemocnění. O těchto schopnostech svědčí také mnoho případů spontánních uzdravení při i tzv. nevyléčitelných chorobách. Aby však organismus mohl mobilizovat všechny skryté rezervy, je nutné k tomu vytvořit vhodné podmínky. Pochopitelně nemůžeme ovlivnit například čistotu ovzduší či jiné faktory, které jsou mimo rámec možností jednotlivce, přesto však pro své zdraví můžeme udělat velmi mnoho. Zamyslet se v prvé řadě nad způsobem našeho života, zda právě zde nejsou ukryty příčiny potíží. Nejedná se pouze o stravu, otázku pohybové aktivity apod., ale v úvahu je nutno brát i vztah člověka ke svému okolí i k sobě samému. Lidé si většinou neuvědomují nebo neradi uvědomují, že například negativní charakterová vlastnost by mohla být příčinou zdravotních potíží. Dnes je všeobecně známo, jakým způsobem stresové situace poškozují zdraví člověka. Nezvládnutá negativní charakterová vlastnost se vlastně v podmínkách, kdy může uplatnit svůj vliv, stává trvalým zdrojem konfliktních a stresových situací, prožívaných vnitřně nebo projevených i navenek. Takové soustavné narušování rovnováhy psychické oblasti má zákonitě i negativní dopad na celkový zdravotní stav. Obdobné působení na lidský organismus je možno konstatovat při projevu nezvládnutých negativních emocí, jako je např. strach, úzkost, smutek, přílišná ustaranost apod.

 

 

ČÍNSKÁ UVOLŇOVACÍ CVIČENÍ

 

Vedle systému jógy existují i jiné soustavy psychosomatických cvičení, zaměřených na získání zdraví tělesného, duševního i hlubší sebepoznávání.

Následující jednoduché techniky pocházejí z Číny a jsou zaměřené zejména na zklidnění psychické oblasti.

 

1.      Úklon vlevo

 

Cvičení využívá skutečnosti, že obě poloviny lidského těla nejsou stejně disponovány. Pravá poloviny těla je pozitivní, tudíž aktivnější a více činorodá. Oproti tomu strana levá, negativní, inklinuje ke klidu a určité pasivitě. Jestliže se vědomě zaměříme na prociťování levé strany těla, máme k dispozici prostředek k hlubšímu zklidnění.

Cvičení se provádí v pohodlném uvolněném sedu. Hlavu nachýlíme mírně vlevo a levou tvář položíme do dlaně levé ruky. V této poloze zavedeme jemně vědomí do celé levé poloviny těla, uvědomujeme si vnitřní pocity v této oblasti a setrváme takto 1 až 2 minuty. Při správném provádění bychom měli zjistit, že levá polovina těla nám poskytuje pocit hlubšího zklidnění. Dále si můžeme představit, jako bychom byli celí obsaženi pouze v levé části těla. U této představy, spojené s prociťováním levé poloviny těla, setrváme opět po dobu 1 až 2 minut. Cvičení ukončíme relaxací v lehu na zádech.

 

2.      Hodinové ciferníky

 

V pohodlném uvolněném sedu si asi metr před sebou ve výši ramen představíme dva větší hodinové ciferníky. Předpažíme, natažené prsty pravé ruky přiložíme na dvanáctku pravého pomyslného ciferníku a prsty ruky levé na šestku ciferníku levého. Pomalu začínáme kroužit rukama ve směru hodinových ručiček tak, že pravá ruka směřuje od dvanáctky přes trojku k šestce a levá od šestky přes devítku ke dvanáctce. V tomto pomalém pohybu pokračujeme a zároveň postupně zvětšujeme průměr kruhů. Jakmile dojdeme k maximálnímu možnému průměru opisovaných kruhů, setrváme v kroužení po dráze stejného průměru a po chvíli ruce uvolněně spustíme do klína. V průběhu cvičení se koncentrujeme do celých paží a vnímáme jejich příjemný, uklidňující pohyb.

Délka cvičení je zhruba 30 až 40 vteřin, nesmíme však dovolit, aby docházelo k pocitu bolesti v oblasti paží. V takovém případě je nutno volit kratší dávku. Při cvičení jsou paže sice natažené, ale jejich svalstvo je uvolněné. Po krátkém uvolnění paží můžeme celé cvičení jednou nebo dvakrát zopakovat.

 

3.      Mávání křídly

 

Základní polohou je uvolněný sed. Ruce spojíme ve výši prsou tak, že prsty pravé a levé ruky navzájem propleteme. Předloktí jsou přibližně ve vodorovné poloze. S nádechem zvedáme lokty pomalu vzhůru a s výdechem spouštíme dolů. S dalším nádechem pokračujeme pohybem vzhůru a dále provádíme tyto plynulé pohyby paží, připomínající mávání křídel ptáka při pomalém letu. Při cvičení se soustředíme na pocity doprovázející pohyby paží. Při nádechu a pohybu vzhůru pociťujeme lehkost a vynášení těla, při pohybu dolů uvolnění. Celkem provedeme asi 10 až 12 uvedených pohybů, uvolníme ruce do klína, hlavu svěsíme na prsa a přibližně 30 vteřin odpočíváme. Dále celé cvičení včetně uvolnění zopakujeme ještě jednou nebo dvakrát.

 

4.      Lukostřelba

 

Základní polohou je stoj s širším roznožením a vytočením špiček nohou do stran. Hlavu otočíme vlevo, levou rukou držíme pomyslný luk a pravou napínáme (s nádechem) jeho tětivu s vloženým šípem. Během napínání vytváříme poměrně velké napětí v oblasti paží i horní poloviny těla. Po několikavteřinovém napětí, kdy míříme vlevo šikmo vzhůru, vypustíme pomyslný šíp, současně vydechneme, prociťujeme celkové uvolnění a ruce přiblížíme mírně k sobě. Tuto „střelbu lukem“ opakujeme 3x na každou stranu. Ukončíme uvolněním v lehu.

 

Kontraindikace:  cvičení není vhodné při chorobách srdce a vysokém krevním tlaku.

 

5.      Protáčení trupu

 

Základní polohou je stoj s mírným roznožením. Levé chodidlo vytočíme o 90 stupňů vlevo, pravou nohu posuneme asi 60 cm vpřed tak, aby výsledná poloha byla dostatečně stabilní. Dále provedeme upažení a ruce položíme na ramena (pravou rukou na pravé, levou na levé, palce spočívají na zadní části ramen, ostatní prsty na přední). S ohledem na potřebnou stabilitu nezavíráme během cvičení oči.

V uvedené poloze provedeme pomalý úklon vlevo. V maximálním úklonu, který bez problémů zvládneme, začneme celou horní polovinou těla velice pomalu kroužit vpřed až nakonec přejdeme na pravou stranu (provedeme přední půloblouk). Pak se pomalu napřímíme s pohledem upřeným ke stropu. Dále přecházíme opět do úklonu vlevo a celé cvičení opakujeme 3 až 9x.

V druhé části vyměníme polohu nohou (pravé chodidlo vytočíme o 90 stupňů vpravo, levá noha vykročí vpřed) a celé cvičení opakujeme ve stejném počtu jako v první části s tím rozdílem, že začínáme úklonem vpravo, potom následuje půloblouk vlevo a z levé strany přecházíme do vzpřímené polohy. Během celého cvičení je hlava zcela uvolněná a necháme ji, aby sama zaujímala vhodnou polohu v jednotlivých fázích cvičení.

Po skončení přejdeme do pohodlného sedu (např. tureckého) a setrváme ještě 3 až 5 minut v uvolnění.

Uvedená technika napomáhá k celkovému zklidnění, odstraňování bolesti hlavy a nepříjemného napětí z oblasti ramen a zad. Nedoporučuje se provádět v době těhotenství.

 

6.      Předklony – záklony

 

Základní polohou je stoj, v němž překřížíme pravou nohu přes levou (stojíme na obou chodidlech zkřížených nohou). Také paže překřížíme před prsy tak, že levou ruku položíme na pravé rameno a pravou ruku na rameno levé. V tomto postavení provádíme velice pomalý předklon (dle dispozic) a po něm pokračujeme pomalým napřimováním. V přímé poloze pohyb nezastavujeme a pokračujeme plynule do záklonu. Z něho se opět vracíme do vzpřímené polohy. Uvedené pohyby provedeme celkem 3 až 9x.

Dále vyměníme ruce i nohy (levá paže je nyní před pravou, také levá noha je před nohou pravou). Cvičení znovu provedeme ve stejném počtu jako v prvním případě. Během provádění předklonů a záklonů dýcháme normálně a soustředíme se na chodidla. Cvičení ukončíme několika minutovým uvolněným sedem, ve kterém necháme doznít účinky cvičení.

 

7.      Magie rukou

 

Cvičení provádíme v uvolněném sedu. Ruce ve výši prsou otočíme dlaněmi proti sobě a držíme je na vzdálenost asi 10 cm do sebe. Soustředíme se do dlaní, popřípadě do prostoru mezi dlaněmi. Ruce velice pomalu přibližujeme k sobě (aniž by se dotkly) a opět pomalu vzdalujeme. Tyto pohyby několikrát opakujeme. Při zdařilé koncentraci můžeme mezi rukama pocítit jakousi velice jemnou látku, reagující na pohyby rukou. S tímto „neviditelným polštářkem“ si začneme „hrát“ tak, že jej pomalu stlačujeme, natahujeme, přetáčíme a dle vlastní fantazie různě formujeme. Pohyby rukou jsou zcela spontánní a mohou směřovat horizontálně, vertikálně, nebo jakýmkoli jiným směrem.

Během cvičení na nic nemyslíme, plně se oddáme uvedené hře a stále udržujeme pozornost v oblasti rukou. Doba provádění je 2 až 3 minuty. Cvičení ukončíme uvolněným sedem, ruce necháme klesnout do klína (hřbet jedné ruky spočívá ve dlani druhé).

Nákupní košík
Nákupní košík je prázdný