Náhled knihy 44

Ozvěny absolutna

vyšlo 2003

V. S. Johanes

Slyšel jsem slova, která rezonovala nekonečnem, slova, která mě fascinovala, slova, která s sebou nesla jiskření dotyků s věčnem. Byla to obyčejná, prostá slova, ale jejich souhvězdí mělo v sobě ohromující, šokující náboj síly a vibračních kvalit. Bylo to tak krásné, že jsem na chvilku zapomněl dýchat. Nikdy bych neuvěřil, že slovo může mít i tyhle kvality. Co všechno ještě nevím o magii slov? Zázraku soukromé, vnitřní, intimní extáze, který nás spojuješ přímo s jasem božím.

Brožovaná, formát 110 x 200 mm, 136 stran.

Cena: 118Zlevněno z: 148 Kč

OBSAH:

 

Bludiště

Vůně žití

Závrať

Díkůvzdání

Řeka života

Hostie

Odpuštění

Svaté přijímání

Věčné Bytí

Neztrácet víru

Kvalita koně

Milosrdní

Odvrácená strana

Kdo jsem?

Spojení

Tvar Boha

Dar

Svaté šílenství

Lidská slunce

Cesta života

Služba

Pramen Jasu

Dozrávání

Moře nebytí

Umění

Konec sezony

Hra

Svatý Grál

Sen

Nic

Slovo

Spolupráce

Zázrak života

Zářící Já

Transmutace

Živá buňka

Jednota Já

Nekonečná Pravda

Zajatci sebe sama

Iluzionisté

Nechtít

Rituál neexistence

Zásnuby

Nevědí, co činí

Záblesk pochopení

Když nejsme

Dar života

Dvě cesty

Milovat

Potence nuly

Iluze

Host

Nekonečno

Záblesk

Boží zahrada

Věřit

Rozhodnutí

Posvátnost slova

Vibrace

Zázrak nekonečna

Služba

Vnitřní svatostánek

Jsi

Pravé bohatství

Rozplynutí

Radujme se

Cesta cest

Pravda

Vibrace nuly

Pravý domov

 

UKÁZKA Z TEXTU:

 

BLUDIŠTĚ

 

V tom bludišti našeho já jak Ariadnina nit se skrytě táhne paprsek naděje na návrat. Voní nám domovem a pocitem, že nejsme sami. Jdem‘ po smetišti svých bývalých já vstříc budoucnosti, která je a není, plni vzpomínek znějících hudbou zašlých časů. Dotyky lehké jak melodie světla a pocity závratě a neskutečnosti, která jako poupě se teď rozevírá v květ do mrazivého rána nebytí a bytí.

Být alfou i omegou, nulou i nekonečnem v tom jednom, jediném, miniaturním bodě znamená být už nad smrtí a strachem, být jedním bodem věčna, věčně živým paprskem onoho slunce, které nikdy nezapadá, nezhasíná, ale jenom „JE“. Každý z nás v té chvíli umírá přibitý na kříži svého já a teprve v ten okamžik absolutní bezmoci si uvědomuje tu jedinou cestu, která mu ještě zbývá. Duchovně létat. Opustit své tělo neschopné pohybu a silou myšlenky spojovat se se vším, i s Bohem samotným…

Jsme na rozhraní. Před oponou i za oponou našeho vnímatelného světa, v tom místě střetu světla a tmy Jistoty, kterou jsme překonali, a tušení, svrbění zázračna, kterého se můžeme dotknout, když ne rukama, tak vlastním srdcem. Můžeme si zahrát i na Stvořitele a z nuly vydolovat všechno, co chcem‘. Pokorní jak beránci boží snažíme se překročit ten neviditelný práh mezi nadějí a děsem z temnot vesmírného prázdna. Jsme přece vším, a tak si sáhněme! Je možné, že přijdeme o prsty, ale tenhle pokus přec stojí za všechny prachy. Jsme zraněni vlastní odvahou, pošahaní něčím, co už není v nás. Žádná omezení už pro nás neplatí v tomhle koncertu, ve kterém hrajeme vlastní sólo. Jsme jedné krve, Ty i já. Já, nula, Ty, Pane, všechno. Tak pokračujme dál v téhle němé konverzaci.

 

 

VŮNĚ ŽITÍ

 

Ta naše existence je jenom Tvým gestem, legráckou, ušklíbnutím, škobrtnutím, a přesto seizmografickým záznamem Tvých nálad. Jaký zlomeček času jsi vymezil pro náš jepičí život? Pro naše největší dobrodružství, tj. poznávání sama sebe? Přidals nám k tomuhle snu i pocit, že svůj život držíme pevně ve svých rukách, a opepřils ho ještě navíc chutí žít, projevit se, vykvést sochou, obrazem či slovem, omamnou euforií z opravdovosti chvilkového vítězství v dostihu s časem. Chvilkový dotyk, a pak už zase nic, jen vzpomínka na blaženství průniku, krátkého spojení, slití, spoluzazáření… Jak nádherně voní život… Děkuji Ti, Pane…

Naše vnější podoba že je obrazem naší duše? Všechno jde stranou, když rozhoduje Bůh, a radost ze vzkříšení přehluší všechno. Ztrácíme něco a získáváme vše. Kde jsou jen naše představy o pořadí hodnot? Všechno je jiné ve světle přítomnosti Boha. I naše důležitost se rozpíjí a mizí, stává se svítící mlhou, která „JE“ a trvá věčně.

Je to tak neskutečné stát se pouhým pasivním seizmografem zaznamenávajícím dotyky jiných jsoucen, pohyby silových polí, srážky ker idejí zabírajících víc prostoru pro své vlastní projekce do života. Všechny ty radosti a smutky, záblesky extází, výboje kontrastních energií bojujících o své místo k životu a končících smírem, proměnou dvou v jedno, v jediné potěšení rovnováhy Boží…

Jako skrz pavučinu pronikají námi závany jiných jsoucen. Jsme součástí našeho viditelného světa, ale zároveň i světů, které jenom tušíme, o kterých nevíme vůbec nic. Všechno živé, vibrující, nás ovlivňuje a my sami už jenom svou existencí ovlivňujeme vše; to naše i jiná, další neviditelná jsoucna. V naší krvi již šumí vibrace světů jiných, ty melodie tak důvěrně známé z minulých existencí tady, tam a všude. Tok naší melodie se už začíná hýbat z místa a vytváří nová skupenství našeho těla. Nemožné a neskutečné se v nás stává skutečným a ta nekonečnost možností nás na chvilku ochromuje a zároveň naplňuje novou nadějí.

 

 

PRAVÝ DOMOV

 

Jsem pořád na cestách. Ticho mi neznělo nikdy tolik darem posvátna tak jako teď. Stále častěji se na čas vracím „domů“, do úžasna vibrací a tónů neslyšných, kterými vesmírné Já hovoří a zpívá postupy melodií neslyšené krásy, v souzvuku tónů, které znějí jenom tam někde na nebesích a pak samozřejmě v nás, které nás spojují s rodnými břehy moří vesmírných galaxií jak mimo nás, tak i v nás, což oboje jedno jest.

Je to stále ten starý stejný dvojpólový vztah mezi já a nekonečnem, mezi já a „Já“, tím velkým architektem kosmu, hudebníkem a skladatelem velkolepých aranžmá nebeských melodií. Vše dovoleno jest, vše se smí v tomhle světě bez hranic a omezení, kde vše je svaté v tomhle prostředí silových shluků a polí, které posvátno nuly povyšují na ideální stav existence spojení já s Já Boha, a tedy i mne…

Pane, Ty, který jsi prapodstatou všeho, mušího hovínka i slunce na nebesích, svou přítomností jsi přece posvětil a posvěcuješ už úplně všechno. A záleží jen na jednom, na každém, jak mnoho dovolí Ti žít ve svém srdci a ve své mysli. Je to jen stav mysli, který vymezuje stupeň intenzity vědomé spoluexistence od já a Ty až k plně vědomému, živě prožívanému, jednotnému Já. Ta změna vztahu z dvojvztahu do jednoty prožitého absolutna, ta chtěla čas. Tak dlouho jsme běželi vedle sebe a žili jeden z druhého, a teď prožíváme blaženství Jednoty s šancí už jenom prostě „BÝT“. Děkuji…

Nákupní košík
Nákupní košík je prázdný