Náhled knihy 18

Návrat k moudrosti a lásce

druhé vydání 2010

Pavla Kašparcová

Kniha seznamuje formou otázek a odpovědí se základními principy duchovního života. Naznačuje i cestu k jejich začlenění do každodenní pozemské existence.

Brožovaná, formát A5, 168 stran.

Cena: 182Zlevněno z: 228 Kč

OBSAH:

 

KNIHA I.

I. Mezilidské vztahy

II. Vzájemná pomoc

III. Konflikty

IV. Osobní záležitosti

V. Zdravotní otázky

VI. Vztah k přírodě

VII. Duchovní zrání

VIII. Vliv okolí

IX. Působení modlitby

X. Biblická tematika

 

KNIHA II.

I. Čistota a láska

II. Vztahy mezi lidmi

III. Svět myšlenek

IV. Duchovní kontakty

V. Realizace vyšších hodnot

VI. Duchovní stupně a víra

VII. Modlitba

VIII. Mlčení a meditace

IX. Sny

X. Intuice a inspirace

XI. Karma a reinkarnace

XII. Životní orientace

XIII. Různé

 

 

UKÁZKA Z TEXTU:

PŘEDMLUVA

 

Při hodnocení kvality života současného lidstva se velmi často objevuje slovo krize. Krize, o níž se jednou hovoří v oblasti ekologie, podruhé v otázce mezilidských vztahů a morálky, potřetí ve sféře zdravotní a tak dále. Pokud bychom se chtěli vyjádřit k příčinám této situace, ocitli bychom se před nesmírně složitým klubkem souvislostí a vztahů spojujících celou naši planetu. Při dostatečné vytrvalosti a snaze proniknout do hloubky viditelných problémů bychom však nakonec jako kořeny všemožných krizí (v životě společnosti či jednotlivce) mohli odhalit dva základní nedostatky. Nedostatek moudrosti a nedostatek lásky.

 

K otázce moudrosti se vyjadřoval již například J. A. Komenský slovy: „Příčina všech zmatků ve světě je jediná, že lidé nerozeznávají věcí potřebných od nepotřebných.“ Toto tvrzení platí i po stovkách let, neboť lidé stále nedokážou obsadit první místa svého hodnotového žebříčku skutečně podstatnými záležitostmi. Člověk sice disponuje nesmírným množstvím informací, ale na základní otázky vlastní existence odpověď nezná a často ji ani nehledá. Intelektuální schopnosti, které prošly velice rychlým vývojem, mají bohužel často místo charakteru moudrosti pečeť chladných spekulací, sobecké chytrosti či chytračení.

 

Pokud se jedná o projevy čisté lásky, není situace jistě o nic lepší. Velice rozšířené jsou projevy sebelásky, lásky sobecké, která chce vlastnit svůj objekt. Často je za projevy lásky také zaměňována pouhá živočišná pudovost. Přitom čistá, nesobecká láska je nejvyšším vývojovým stupněm v zemském životě a zároveň nejvyšším zákonem. Zákonem v tom smyslu, že člověk naplněný univerzální láskou již nepotřebuje zákony typu – nezabiješ, nepokradeš, nesesmilníš, miluj Boha, miluj bližního svého a tak dále. Tato přikázání totiž pro člověka procitnuvšího k vědomí Lásky již postrádají smysl, neboť se staly přirozenou součástí jeho života.

 

Není jistě třeba dlouhých úvah o působení moudrosti a lásky v životě lidstva, abychom si dokázali představit život na planetě Zemi pod jejich vůdčím vlivem. K tomu však lidé teprve pomalu a často bolestivě dozrávají. V tomto smyslu lze současné obyvatelstvo naší planety rozdělit na dvě skupiny. Jedna považuje život za náhodný a snaží se ve smyslově-hmotné oblasti „užít“ co nejvíce. Druhá chápe pozemský život jako zákonitý projev univerzální existence a snaží se odhalovat jeho věčný řád. I tuto druhou skupinu je možno dále rozdělit na dvě části. První z nich se zabývá uvedenou problematikou v podstatě jen na teoretické úrovni. Shromažďuje informace, zajímá se o různé nauky a systémy. Druhá si však navíc uvědomuje to nejdůležitější – nutnost uvést získané znalosti do běžného života a naplnit je tak skutečně projevy moudrosti a lásky. Takový způsob života není však v žádném případě jednoduchý a vyžaduje často i značné úsilí ve snaze postoupit na kvalitativně vyšší stupínek existence.

 

Právě touto problematikou se zabývá publikace „Návrat k moudrosti a lásce“. Na desítkách otázek a odpovědí se snaží poskytnout radu či návod, jak určité vyšší principy postupně vnášet do každodenního života naplněného řadou konkrétních problémů a překážek.

 

Celý text, rozdělený původně do dvou samostatných dílů, vychází nyní v rámci této jediné publikace.

 

MEZILIDSKÉ VZTAHY

Denně potkáváme mnoho lidí, které nedovedeme správně posoudit. Jsou pomocníky našeho vnitřního růstu nebo nás odvádějí na nesprávnou cestu? Jak to rozpoznáme?

 

Téměř každý z vás již prožil situaci, kdy ve svém nitru pocítil svého duchovního průvodce: „Zde nic nezačínej! Jdi dál!“ Vaše aura je v podobných případech otevřená, to znamená, že vy jste ti slabší. Jestliže použije váš protějšek nedobré myšlenky a slova, reagujete podrážděně, přecitlivěle a nejste schopni zvládnout danou situaci. Následkem pak je silná disharmonie vzájemných vztahů a vnitřní neklid.

 

Nejdůležitějším požadavkem je při každém setkání uzavřená aura. Jestliže jste schopni procítit negativní vyzařování jednotlivých lidí, musíte si uvědomit, že za nimi stojí mnoho nedobrých sil, které zneužívají tohoto člověka jako prostředníka, aby vám mohly škodit. Jestliže reagujete stejně nedobrým způsobem jako oni, posilujete cíl nedobrých sil a později trpíte výčitkami svědomí. I ty vycházejí od nepříznivých průvodců, ne od vašeho duchovního pomocníka. Ten vám naopak radí: „Neodpovídej, mlč, odejdi!“ Ale i když to dokážete, nejste schopni odmítnout myšlenky na prožitou situaci. S každou z nich sílí váš hněv stále víc, ztrácíte schopnost jasného přehledu, kontroly sebe sama i svých sil. Touto cestou dosahují negativní síly svého cíle. Berou vám životní sílu, rozjitřují a zveličují stále znova prožitý konflikt, aby mohly z vaší emocemi otevřené aury čerpat další energii v boji proti vám samotným.

 

Proto radím: Zůstaňte klidní, uzavření a neodpovídejte na negativní útoky a výzvy ostatních. Vyčkejte na okamžik, kdy je možno situaci prohovořit v klidu, s potřebnou rozvážností.

 

Stejně jako jste schopni pomocí vnitřní intuice pocítit nedobré vyzařování spolužijících, jste schopni vycítit i opak. Při každém setkání si ponechte čas k uzavření sama v sebe či k vnímání rady vašeho duchovního průvodce. Nejste-li toho ještě schopni, zůstaňte uzavřeni a klidní, neodpovídejte na útoky stejným způsobem. Mlčení, mírný úsměv naznačující přátelské porozumění a odchod jsou nejlepší obranou.

 

V případech, kdy vás někdo žádá o vysvětlení duchovních pravd, zjistěte nejprve jeho záměry a nabídněte mu jen tolik, kolik mu jeho dosavadní poznání dovolí přijmout.

 

 

Existují lidé, kteří v rámci své mírumilovnosti na všechno přitakávají, se vším souhlasí. Je takový postoj správný?

 

Tento druh lidského jednání nelze nazývat mírumilovností. Je spíše projevem bytostí, jejichž duchovní podstata není v současném těle dostatečně vyvinutá a při styku s ostatními vznikají pocity vlastní slabosti, která ovlivňuje vnější projevy. Jindy může podobný postoj pramenit z toho, že lidské nižší já chce mít takzvaně klid a nevytvářet si problémy. Tato pohodlná pasivita přitahuje však síly negativní ovlivňující nežádoucím způsobem chod mysli. V ní se potom vytvářejí myšlenky, takzvané výmluvy, ospravedlňující toto jednání a vytvářející dojem, že stejně v dané situaci nelze jednat podle duchovních principů.

 

Nemá smysl samozřejmě vytvářet neustále konfliktní situace a nejrůznější spory jenom proto, že chceme obhajovat svoje principy. Je třeba přesně rozlišit, kdy se má člověk angažovat a kdy například nesmyslnou diskusí, stále se zostřující, ukončit třeba vlastním odchodem.

 

 

Často se stává, že okolí má tendenci využívat či zneužívat dobromyslnost a mírumilovnost určitých lidí. Jaký způsob jednání má takový člověk volit, chce-li obhájit svoje práva?

 

Žádná bytost na Zemi nebo i v dalších oblastech se nemůže odvolávat na spravedlnost a práva, pokud se v jejich vlastních činech odráží nespravedlnost.

 

V každém případě je nutné se vyhnout zbytečným rozporům, neodpovídat na zlo zlem, nezatěžovat svoji duši egoismem a sebepřeceňováním. Je nutno se naučit jednat v klidu bez agresivity a nevytvářet tak pole pro působení negativních sil. V různých sporech člověk musí také umět přiznat svoji vlastní chybu a eventuálně se odpovídajícím způsobem omluvit. Pokud jednáme takovým způsobem, stojí duchovní pomocník na naší straně a spolu s dalšími silami se snaží napomáhat harmonickému řešení vzniklých potíží. Kdo se cítí v právu a na základě toho jedná arogantně či panovačně, nedocílí většinou žádoucích výsledků. Nedobré myšlenky podněcované negativními našeptávači mohou sílit a vést ke stále větší urážlivosti a neschopnosti jednat s rozvahou. Kosmické síly v takových okamžicích nemohou přispívat k dobrým výsledkům.

 

 

Jak mám jednat v případě, kdy někdo v mém okolí dělá chybu a já se ho snažím na to s láskou upozornit. On však přijímá moje slova jako osobní útok?

 

V prvé řadě je dobré si položit otázku: „Jak to dělám já sám?“ Upozornit dotyčného rovnou na jeho chybu nepředstavuje optimální řešení. Každý člověk se totiž pohybuje v jiné myšlenkové úrovni. Projevy lásky, přátelství nebo i modlitbou můžeme jistě bližnímu pomáhat. Snaha o změnu však musí vyplývat z jeho vlastního rozhodnutí. Zde samozřejmě harmonie, pochopení, dobrá vůle, vhodné slovo i jednání, které představuje dobrý příklad, může v jeho duši zasít semínko, které přinese postupně úrodu.

 

 

Jakým způsobem má člověk jednat, setká-li se s projevy zla?

 

Člověk žije v oceánu myšlenek, jejichž intenzitu a sílu většinou podceňuje. Neměli bychom tedy ve své mysli klesat na úroveň toho, kdo negativní síly vysílá. Nepřipojit se na stranu násilí a nepřijímat negativní vibrace. Například Mahátmá Gándhí vystupoval mírumilovně a odmítal násilí i odpor všeho druhu. Dokázal touto cestou přivést velký národ ke svobodě. K tomu je ovšem třeba určitého stupně duchovní zralosti. Všichni, kteří mají zájem o vědomé řízení vlastního života, však musí usilovat v takových případech o to, aby zůstali ve spojení s duchovní úrovní například prostřednictvím svého průvodce, který pak člověku může pomáhat osvobodit se od nižších druhů vibrací.

 

 

Je z duchovního hlediska správné odmítat kontakt s jedinci, kteří neustále někoho zatracují a proklínají? Je možno jim i nadále materiálně pomáhat?

 

Existují takové případy, kdy lidé, kteří potřebují vaši pomoc, svým slovním projevem neprojevují vděk, ale pravý opak. Člověk by se měl obrátit o ochranu k Ježíši Kristu, vykonat svůj úkol například předáním jídla (ignorovat přitom jejich zlé poznámky) a pokud možno co nejdříve odejít. Před odchodem je možné v jejich blízkosti mentálně nakreslit bílý kříž lásky spojený s prosbou o více trpělivosti a lásky při příští návštěvě. Božská jiskra dotyčného člověka vnímá takové jednání. Jednou se stane, že nespokojen začne přemýšlet, proč člověk, který mu pomáhá, je jiný než on. A v tom okamžiku dochází k proměnám jeho vnitřní vibrace, které využívá duchovní průvodce k působení na duši tohoto člověka. Pokud však má člověk strach před zlostnými nadávkami a proklínáním takového nešťastníka, měl by se mu raději vyhýbat tak dlouho, dokud nebude schopen plně důvěřovat ve vyšší ochranu.

 

 

Pokud ve svém okolí vidíme, že malé děti jsou tělesně trestány, máme jim pomáhat?

 

Těžko by takový zásah přinesl úspěch. Naopak může dojít ke zhoršení situace. Hněv se může zesílit a obrátit plnou silou proti vám. Zde je na místě spíše prosba směrem k duchovním oblastem o pomoc pro dítě či zesílené vnímání hlasu duchovního průvodce oběma rodiči.

 

Pokud by však jednání rodičů přinášelo dítěti opakované utrpení, je nutné mu samozřejmě pomoci. Přitom je třeba volit vhodnou formu, neboť rodiče budou váš zásah samozřejmě chápat jako vměšování do rodinných záležitostí.

 

 

Jakým způsobem je dítě ovlivněno životem ve výchovných ústavech? Je takový domov horší než špatná matka?

 

Každé dítě přichází na Zem s určitým životním plánem. V některých případech, kdy rodiče nejsou schopni zajistit správnou výchovu dítěte, může být lepší pobyt v dětském domově, kde se naučí společenským pravidlům, ohledům na ostatní, potlačování vlastního egoismu a podobně. Mnozí rodiče nechávají děti bez dohledu, bez respektu ke společenským pravidlům, bez žádoucího vlivu na formování charakteru rostoucího člověka. Proto je někdy lépe žít v dětském domově než ve zpustlé rodině.

 

 

Touha po materiálních hodnotách klesá s dosažením duchovní zralosti. Jak však vysvětlit mladému člověku toužícímu po bohatství a pohodlí všeho druhu pomíjivost jeho hmotných přání?

 

Jedna z tradičních tendencí v životě lidstva představuje vytváření pokud možno co nejvyššího hmotného blahobytu pro současnou i budoucí generaci. Existují však jedinci (není jich příliš mnoho), kteří odmítají tyto představy davu a žijí svým individuálním životem bez přemrštěných přání a nároků a s orientací na vnitřní hodnoty. Zde získávají nepopsatelné bohatství, jehož charakter nepomíjí s ukončením pozemské existence. Skromný a umírněný způsob života však nepřichází sám od sebe. Pravděpodobně byl těmito jedinci plánován již před jejich zrodem v tomto světě a vyplývá z výše jejich duchovního stupně. Vysvětlit některým mladým lidem druhořadost jejich hmotných přání není jednoduché. Všeobecná tendence v současném světě vynáší především zisk a užívání všeho druhu. Mladí lidé, kteří nejsou vybaveni zkušenostmi z překonaných životních překážek, si těžko uvědomují význam skromnosti a sebekontroly. Ve starším věku přichází poznání vyšších životních hodnot, harmonie, lásky, ústup egoismu i omezování hmotných přání, to vše ovšem pouze za předpokladu, že život jednotlivce byl nasměrován k duchovním hodnotám. Člověk, který touží pouze získávat, vlastnit, docílit slávy, všeobecného uznání a realizovat své osobní představy a přání za každou cenu, zároveň se svými představami získává také zátěž pro vlastní duchovní růst. Je velice pevně připoután k hmotné oblasti a jeho životní zisky končí odchodem z tohoto světa. Zde však zanechá vše, co vlastnil. Pro další žití je pozemské bohatství bezcenné, a tak sem přichází chudý a prázdný.

 

Mladším lidem ve svém okolí můžeme pomáhat především vlastním příkladem, tolerancí, trpělivostí i vhodným slovem ve vhodnou dobu. Tak se pomalu formují základní životní názory, otvírají širší výhledy za horizont všeobecně uznávaných návyků.

 

 

Mladí lidé znají většinou „Kázání na hoře“ pouze teoreticky a hlouběji o něm nepřemýšlejí. Snažím-li se s nimi hovořit na toto téma, vzbudit v nich například zájem o duchovní literaturu, dostávám převážně odpověď: „Je to všechno hezké, ale já mám jiné starosti. Duchovní úvahy přenechám těm, kteří mají více času.“

 

Lidský život je řetězcem vzájemného předávání určitých hodnot. Pravdou je, že starší generace by měla být nositelem bohatství životních zkušeností a poznatků, a pokud z nich sama dovedla těžit, i životní moudrosti.

 

Je však třeba znovu připomenout, že dobré rady, slova i knihy bývají málo. Nejcennějším ve všech těžkých situacích zůstává vlastní příklad. V žádném případě však nesmíme vlastní hodnoty příliš zdůrazňovat. Takový postup spíše odradí. Existuje-li v projevu určitého člověka hodnotný prvek, musí jej jeho okolí samo rozeznat. V tomto směru jsou mladí lidé obzvlášť citliví a těžko přijmou jako autoritu někoho, kdo vynáší vlastní životní hodnoty.

 

Stejný princip platí i v dávání v hmotném slova smyslu, na což upozorňoval již Ježíš, když říkal: „Dáváš-li almužnu, čiň to skrytě. Nebeský Otec vidí každý tvůj čin, který ti bude mnohokrát oplacen.“

 

 

Jak nejlépe poznám pokrytectví a navenek předstíranou zbožnost?

 

Rozhovorem, otázkami, které téměř vždy prozradí pravý stav společníkova postoje. Jakmile dojdete k tomuto zjištění, je nejlépe ukončit diskusi, která dříve nebo později povede k negativnímu konci a ztrátě životní síly.

 

 

Je možné uvolnění vztahu mezi lidmi, které je dáno současnou strukturou společenského života?

 

Pokud se člověk žijící v určitém svazku s ostatními rozhodne k hlubšímu duchovnímu životu, registrují tuto změnu také negativní síly. Ty se okamžitě snaží všemi prostředky zabránit jeho vývoji a využívají k tomu i zmíněných svazků poutajících jej k pozemskému životu. Pokud se člověk setká s problémy tohoto druhu, které nedokáže v současné době řešit, měl by se cestou modlitby obrátit ke Kristu či Bohu o vyřešení vzniklé situace ve vhodnou dobu a vhodným způsobem. Sám může důslednou kontrolou myšlenek, citů i slov přispět ke zlepšení vztahů, které ovlivňují jeho další život.

 

 

SVĚT MYŠLENEK

 

Někteří z nás tvrdí, že trpí nedobrými myšlenkami svých bližních. Domnívám se, že podobné myšlenky je schopen přijímat jen ten, kdo sám ještě není schopen respektovat Boží zákony.

 

Čím více stoupá duše ve svém vývoji, tím jasněji poznává a vnímá nedobré myšlenky a vyzařování ostatních. Trpí jimi tehdy, jestliže se s nimi identifikuje a nachází-li se s jejich nositeli na stejném nebo blízkém vývojovém stupni. Jestliže je někdo např. sám notorickým lhářem, je obklopen negativními silami lhářů, kteří se vyživují z jeho životní síly a používají ji k ovlivňování ostatních. Čím více jedinců svedou ke lhaní, tím více roste jejich síla a boj mezi světlem a temnotou.

 

Pozorujte např. člověka chrlícího jed a zlo svými slovy, pohledy, proklínáním, nejhoršími nadávkami a přáním zla svému bližnímu, kterého nenávidí a pronásleduje. Na jeho výrazu a jednání uvidíte zlého ducha, ne jednoho, ale celou hordu, která ho provází.

 

Jděte životem s otevřenýma očima a smysly, se schopností zdravě kritického úsudku, protože negativní síly využívají každého okamžiku, zvláště tam, kde necítí odpor. Poznají-li vaši vyšší průvodci snahu odmítat a překonávat zlo, stojí vám se stále rostoucí silou po boku. Jestliže se vám vždy nepodaří zlu odolat, nezavrhujte své jednání, ale řekněte si se vší rozhodností: „Je mi to poučením. Příště budu pozornější!“

 

 

Pomáhá autosugesce k dosažení pozitivního myšlení?

 

Její pomoc je nepopíratelná. Většině lidí však chybí hloubka potřebné koncentrace. To, co se často učí od mnoha samozvaných guruů, hypnotizérů apod., je směsí negativních, magických a mentálních principů a rozumového vědomí. Rozhodující silou zde není vyšší Já, ale ego. Autosugesce nutná k dosažení skutečně pozitivního myšlení je možná jen tehdy, je-li v souladu s projevy vyššího Já, to znamená, že je zvládnuta astrálně i mentálně.

 

 

Jak dalece jsme přístupni působení cizích myšlenek?

 

Působení cizích myšlenek je závislé na vývojovém stupni člověka. Čím vyšší je tento stupeň, tím výše stojí duše nad pozemským bahnem. Pro mnohé lidi jsou krádež, přepady, vloupání a podobné, na Zemi tak časté neřesti, tabu. Jejich duševní morálka je nad tímto vývojovým stupněm. Stejně je tomu s myšlením. Každý myslí v dimenzích odpovídajících jeho vnitřnímu vývoji.

 

S příjmem cizích myšlenek je tomu tak: stejné přitahuje stejné. Proti této zákonitosti působí myšlenková kontrola, která zabraňuje, abyste byli zaplaveni cizími myšlenkami, odpovídajícími myšlenkám vlastním. Myšlenková potence většiny lidstva má charakter toho, co jí mozek, tělesné pudy a hmotné žádosti vtisknou. To jsou geniálně promyšlená pouta, kterými vás spoutávají negativní síly na velmi dlouhou dobu, než jste schopni se z nich bolestně vyprostit, dokážete-li to vůbec. Vracím se ke slovu „bolestně“. Často jen to, co člověk cítí jako duševní nebo tělesnou bolest, jako bolestné výčitky svědomí, je zárukou, že se příště podobnému jednání vyhne.

 

Opět zdůrazňuji důležitost myšlenkové kontroly, která pomáhá ovlivňovat průběh vašeho života. Chcete se nechat zaplavovat, ovlivňovat a poškozovat cizími myšlenkami?

 

Věříte opravdu, že nezřízená přání a chamtivost po pozemském bohatství vás učiní šťastnými? Jak je tomu s pozemskými milionáři. Jsou šťastni? Naopak. Dnem i nocí žijí ve strachu před ztrátou svého majetku, který je zbavuje vnitřní i vnější volnosti. To vše jsou následky nesprávného myšlení a rozumové nadvlády. 85 až 90 % dnešního lidstva je zaplaveno nepříznivě působícími, nezřízenými touhami, protože jsou otroky rozumu, materiálních hodnot a nekontrolovaných emocí. Duše nežije hmotným bohatstvím a choutkami těla, žije myšlenkami a pocity. Úlohou člověka je jejich orientace na čisté hodnoty.

 

 

Hraje rozhodující roli v myšlení člověka stáří, vzdělání a tělesný stav?

 

Jen tehdy, došlo-li k poškození mozku, jeho poruchám, myšlenkovým blokádám, či k jeho nedostatečnému vývoji. Normální mozek je schopný plné aktivity až do vysokého věku. Mozek, kterým procházejí duševní impulzy zaměřené k Bohu a na duchovní růst, nepodléhá kornatění a nemocem, neboť jeho aktivita je mnohem vyšší, než vibrace těla. Bůh je silnější než lidský mozek. Jeho přítomnost je všude zárukou harmonie a zdraví.

 

Kdo myslí jen rozumově a nekontroluje svoji duševní a tělesnou výživu, musí počítat s redukcí myšlenkové aktivity s přibývajícím věkem. Žijte s vědomím, že nejste jen tělo. Tělo je schránou ducha a duše. Schránou, kterou by měl člověk poznat jako chrám Boží.

 

 

Pomáhají pozitivní myšlenky lépe zvládnout probíhající karmu?

 

Karma je životní proces, nikoli neměnný osud. Absolutní karma neexistuje. Život respektující Božské zákony, život v lásce a službě ostatním, život pozitivní, charakterizovaný duchovní zralostí, může přinášet ulehčení karmy. Karma působí nejen tělesně a hmotně, ale zatěžuje i duši a ducha. Je zcela správné, jestliže láska, služba bližnímu a nepřetržitá snaha o vnitřní růst jsou odměněny Boží milostí, zmírněním nebo vymazáním karmického zbytku. Podmínkou však zůstává čisté smýšlení, podložené odpovídajícími skutky.

 

Jestliže duše vyrovnala svoji duševní karmu, cítí se člověk vnitřně obšťastněný. Nejsou-li jeho tělesné slabosti a nedobré návyky ještě plně zvládnuty, dále se však karmicky nezatěžuje, nýbrž pomáhá ze všech sil modlitbou, skutky, dobrým slovem a pozitivními myšlenkami svým bližním, registruje Bůh toto jednání a nechá působit svou alchymii. Pokorným, s láskou a životem neseným tělesným postižením nechává odčinit zbytky starých karmických zatížení. Bůh nestaví na dogmatech. Jeho zákony jsou schopny přizpůsobení a reforem tam, kde je to dovoleno změněnými podmínkami a činy duchovně uvědomělých a snažících se jedinců. Pokud však chce člověk po obdržení milosti např. formou uzdravení chápat novou situaci pouze jako nový prostor pro ryze osobní vyžití, propadá egoismu a vrací se tam, odkud vyšel.

 

Proč nejsme schopni důsledné myšlenkové a citové kontroly?

 

Všechno v životě se musí člověk učit. Žádný mistr nespadne z nebe. Někteří se učí těžko, dlouho, jiní zvládají učební proces rychle a jistě. Mnohým chybí duševní prostor pro koncentraci sil, rozlišování dobrého a zlého i rezervy energie, odpuzující nepříznivé životní vlivy. Přelaďte se ve všech svých životních situacích na lásku, vysílejte myšlenky, pocity a slova lásky a tolerance. Tím odrážíte negativní energii vůči vám vysílaných myšlenek.  Vracejí se k tomu, kdo je vysílá. Láskou získáváte sílu, optimismus, pozitivní postoj k životu, radost a přátele. Učte se kontrole svých pocitů a myšlenek, bez této kontroly není možný duchovní vzestup.

Nákupní košík
Nákupní košík je prázdný