Náhled knihy 22

Nálada

sedmé vydání 2009

Norbert Čapek

Tato kniha ukazuje možnosti poznávání vnitřních mechanismů tvorby našich nálad. Nabízí také jednoduché metody k jejich ovládání a vytváření.

Z obsahu: Utajená inteligence – Umění klidu – Síla emocí – Ovládání strachu – Řízená vůle – Nálada a únava – Nálada a barvy – Cesta imaginace.

Brožovaná, formát 110 x 200 mm, 176 stran.

Cena: 160Zlevněno z: 188 Kč

OBSAH: 

 

Správný postoj

Utajená inteligence

Práh vědomí

Analýza lidského já

Skryté touhy

Symboly vnitřních zápasů

Umění klidu

Relaxace

Nálada a dech

Ovládání myšlenek

Síla emocí

Ovládání strachu

Ovládání bolesti

Radostná mysl

Řízená vůle

Nálada a mezilidské vztahy

Nálada a únava

Nálada a barvy

Umění vidět krásu

Nálada hojnosti

Síla imaginace

Poznámka

 

 

UKÁZKA Z TEXTU:

Správný postoj

 

   Emerson kdysi napsal: „Kdybych měl tu možnost, zakázal bych všem lidem špatnou náladu. I když jste někdy dobře nespali nebo vás bolí hlava a stíhají vás různé nepříjemnosti, zapřísahám vás, zůstaňte klidní a nekazte krásné jitro sobě ani jiným. Pokuste se zapomenout na sebe a podívejte se k azurovému nebi, pozdravte rodící se den.“

Spokojenost, štěstí, dobrá nálada, vnitřní klid, to vše patří do citové oblasti člověka. Zhruba z 90-ti procent bývá veškerá lidská činnost ovlivňována city. Ty se podobají vodě, která působí zátopy a nebo žene mlýny. Může být studená i horká. Může hasit žízeň, lze ji osladit, osolit nebo také otrávit. Člověk se v ní může umýt a nebo utopit. Neumí-li plavat a dostane se do vody, stane se voda jeho pánem. Je-li dobrým plavcem, plave na vodě, pod vodou, naznak nebo na boku a vydrží ve vodě dlouhou dobu. Stále je pánem vody on.

Tak jako kdysi lidé nevěděli, že oheň i vodu je možné spoutat, že je možné oba živly spojit a pohánět jimi největší stroje, tak mnozí lidé dnes nevědí, že je možné ovládat svoje city, řídit či volit svoje nálady a vědomě je tvořit.

Jako strom z půdy, vyrůstá z citů dobrá nebo špatná nálada. City a tím i nálady lze šlechtit a na planý strom nežádoucích nálad lze naroubovat radostné větve.

Nejdůležitější je, pro jakou životní cestu se rozhodneme. Zda cestu spojenou s humorem a dobrou náladou nebo mrzoutstvím a naříkáním.

Z citového hlediska můžeme rozlišovat tři typy lidí. První jsou ti, kterých se všechno dotkne. Každý cit doslova náležitě vychutnávají. Zažívají-li smutek, plně a dlouho se mu oddávají a těžko se s ním loučí. Mají-li starosti, důkladně je podchytí a ze všech stran jim přinášejí myšlenkovou potravu, tak, aby se uchovaly co nejdéle. Na opačné straně jsou lidé, kteří se na vše dívají s lhostejností. Všechno, prý, co se kolem odehrává, je blázinec nebo komedie. I kdyby dnes něco změnili, zítra to zase bude jiné, nač se tedy namáhat. Tito lidé nikomu nepomohou a mnohým uškodí. Chvástají se svojí filozofií, a zatím v ní nelze nalézt nic jiného než touhu po pohodlí, netečnost, úpadek, slabost, dokonce i pohrdání lidskou důstojností či božskou jiskrou v člověku. Třetí skupina lidí se nachází uprostřed. Nezastávají bezcitnost ani lhostejnost a také nepodléhají neustálým změnám vlastních emocí. Jejich city jsou podobné jako ovládaný oheň, sloužící různým potřebám a zpříjemňující život.

V minulosti se lidé domnívali, že ten, kdo se zrodí jako otrok, musí jím zůstat po celý život. A podobně i dnes mnozí zůstávají trvale otroky svých nálad, i když by se mohli poměrně snadno stát jejich pány.

Cílem tzv. mistrovské cesty je život místo živoření. Je to cesta vedoucí od cizích mínění k samostatnému uvažování, od vnucujících se nálad k vědomému tvoření nálady vlastní. Člověk pak nemá čas ani chuť, aby nějaký smutek rozebíral, neustále prociťoval a oplakával. Buďto s ním půjde potěšit někoho ještě smutnějšího a nebo jej uloží k ledu, je-li nezbytně nutné jej uchovat. Pak obrátí mysl k užitečné práci přítomného života.

Někdo například stojí před těžkou situací. Má na vybranou: Může si říkat, že na to nestačí, sednout si do kouta a přemýšlet, jak by sám sobě svoji zbabělost omluvil. Nebo se podívá na věc ze všech stran, zda by se přece jen nedalo něco dělat. A potom si například řekne: „Dokázali to jiní, proč ne já. I kdybych neuspěl, změřil jsem alespoň své síly s něčím velkým.“

Vůle k dobré náladě a odhodlaný postoj k životu ušetří člověku mnoho nepříjemností. Můžeme vzít za příklad velkého vychovatele a sociálního pracovníka Bookera Washingtona. Dokázal, že se černoch vzděláním a vysokou úrovní jednání může vyrovnat kterémukoli bělochovi. Byl nejvzdělanějším z amerických černochů a dá se říci, že i chloubou černochů celého světa. Kromě toho zaujímal kladný postoj k životu, jak ukazuje následující událost. Jednou se potuloval po ulicích města, kde byli černoši v opovržení, takže běloch si nikde vedle černocha nesedl. Náhodný pohled na hodinky mu připomenul, že má nejvyšší čas na vlak a pěšky by to jistě nezvládl. Obrátil se proto na nejbližšího bílého taxikáře, aby ho odvezl na nádraží. Ten se začal ošívat, že černocha nikdy nevezl a také nepoveze. Co by v takovém případě udělal někdo jiný? Jaký kalich hořkosti by musel přitom vypít! Ale to by nebyl Booker Washington. S rozmarem jemu vlastním povídá bílému šoférovi: „Dobře, příteli, proto mezi námi nemusí dojít k nedorozumění. Sedněte si dozadu jako pasažér a já si sednu za volant a povezu vás. A tak se i stalo. Booker Washington v dobré náladě stihl vlak a běloch řidič dostal zaplaceno za to, že ho vezl nejslavnější černoch Ameriky.

Ke každé věci je možné zaujmout dvojí postoj. Rozčilený, nervózní a nazlobený, nebo postoj usměvavého filozofa. Vzpomínám na přítele, který šel po chodníku a kolem jedoucí auto mu postříkalo šaty. Řekl si: Je to mrzuté, ale co se dá dělat, za chvíli to oschne, okartáčuji to a bude vše v pořádku. Za ním šel člověk, kterého auto nepostříkalo, ale mohl puknout vztekem nad bezohledností projíždějícího řidiče.

 

Pozorujeme-li některé lidi, máme dojem, jakoby zlobení či trápení patřilo k jejich denním potřebám. Jakoby měli na čele napsáno: S dobrou náladou není žádný život. Snažme se proto zachovávat klid pokud možno za všech okolností, i když samozřejmě nedosáhneme dokonalosti Epiktéta.

Zajímavým jevem je také to, že špatnou náladu nacházíme často u lidí, kteří mají všeho dostatek a naopak dobrou u těch, kteří žijí vlastně v bídě.

Velmi zámožná dáma mi jednou vyprávěla: „Proberu-li všechny svoje známé, žádný z nich snad nebyl nikdy šťasten. Jediným šťastným člověkem, kterého jsem poznala, byla naše domovnice. Měla těžký život, byla odkázána sama na sebe jako vdova se čtyřmi dětmi. Na všechno se snažila dívat optimisticky, často se smála, měla všechny lidi ráda a každému ochotně posloužila.“ Existují lidé, kteří všechno berou jakoby osudově vážně. Neustále se přou o malichernosti, které i pro ně budou za týden směšné. Z humorné poznámky udělají problém velkého dosahu a z křivého pohledu zosnují tragédii. Chorobná urážlivost kazí mnohým lidem náladu. Je třeba vyvinout smysl pro velkorysost, aby se člověk snadno neurazil, ale uměl se někdy i sám sobě zasmát. Samozřejmě, že nelze brát všechny věci v životě na lehkou váhu a všemu se jenom smát. Je však dobré si připomínat, co všechno smích dokáže. Může být klíčem, který nám otvírá cestu do duše člověka. Někdy je tedy dobré brát s humorem ty věci, jimž bývá dáván zbytečně punc smrtelné vážnosti.

 

Když má dítě špatnou náladu a pláče, třesou mu rodiče chrastítkem před nosem, dávají mu do pusy dudlík, najdou medvídka nebo tatínek začne pískat. Když nic nepomáhá tak nakonec maminka dítě plácne. Co ale dělat s dospělým člověkem? Chrastítko ani hvízdání by pravděpodobně nepomohlo. A skutečně dospělý člověk by ani podobné pomůcky ze svého okolí neměl očekávat.

Je možné pozorovat přírodu a trápit se, že prší nebo neprší, mrzne nebo taje. Zrovna tak můžeme poslouchat hudbu a radovat se nebo zlobit, že je příliš moderní či zastaralá, smutná nebo veselá. Tak můžeme jít životem a vidět mnoho věcí, které působí zlost, smutek nebo pohrdání. Právě tak však můžeme vidět a slyšet mnoho, co vyvolává radost v naší duši. S duševní oblastí je to podobné jako s tělem. Pokud je zdravé, snadno využívá každou potravu k svému prospěchu. To, co mu slouží, si ponechá a ostatního se snadno zbaví. V případě nemoci se však situace mění. Při vodnatelnosti se hromadí přebytečná voda, při cukrovce narůstá množství cukru a tak dále. Podobné je to i s našimi náladami. Zaujme-li člověk postoj pesimisty, vidí svými černými brýlemi celý svět černě. Optimista může vidět růžově i bláto. Znal jsem například jednu paní, která se velice trápila proto, že jí nerostou třetí zuby. A moje babička, která zuby ztratila, si naopak pochvalovala, jak jí tvrdnou dásně a může rozmělňovat i kůrky. Tenkrát se o umělém chrupu ještě mnoho nevědělo.

 

Rodina jistého podnikatele byla zase nesmírně nešťastná, že během roku uložila do banky pouze půl milionu a ne tři čtvrtě, jak původně předpokládala. Na těchto příkladech vidíme, že existují dva odlišné způsoby, jak může člověk dobrou náladu vytvářet a špatné se vyhýbat. Jsou to zákony, které platí i v jiném směru. Někdo například cítí únavu a usoudí, že by se měl méně pohybovat. Čím méně se pohybuje, tím má menší chuť k pohybu. Nese-li v ruce něco těžkého, ruka ho bolí a řekne si: „Budu nosit jen lehčí věci.“ Nakonec je pro něho i hůl těžká. Jestli však si všimneme člověka, který lehce unese i těžké břemeno, zjistíme, že je to ten, který si pomalu zvykal na větší a větší zátěž. Podobně by si někdo mohl chtít zajistit dobrou náladu tím, že by se vyhýbal všemu, co by jej mohlo rozčílit. Tak to dělal jeden starý profesor. Nesnesl ženu, se kterou před dlouhými lety uzavřel manželství, žili tedy odděleně. Nesnesl křik dětí, proto se na svá vnoučátka díval pouze na obrázku. Nesnesl ani poletování mouchy ve svém pokoji a všichni jsme jako studenti museli jednou hledat neexistujícího brouka v jeho bytě.

Chybou by také bylo bát se špatné nálady. Trochu smutku, trochu trápení a starostí neuškodí. A také jen ten, kdo měl hlad, ocení dobré jídlo a jen ten, kdo byl unaven, dovede ocenit odpočinek. Trochu smutku a starostí patří k životu a umožní nám, mimo jiné, vážit si víc dobré nálady.

Špatná nálada totiž vždy znamená určité vnitřní napětí. Člověk to mimovolně vyciťuje a snaží se jej zbavit. Někdo fotografuje a jiný chytá ryby. A je tisíce dalších způsobů, jak lze napětí uvolnit. Má-li někdo vztek, může například nosit dříví nebo uhlí a má-li strach, může si vzpomenout například, jak se ve snu velice bál. Ráno, když se probudil, byl šťastný, že je to jenom sen. Ať se jedná o cokoli, také to jednou nebude víc než sen. Nejúčinnější způsob, jak se zbavovat napětí, je ovšem vědomá relaxace.

Některým lidem záleží nejvíce na zdraví, pro jiné je prvotní vnitřní harmonie. Obojí však spočívá na stejných základech. Máme-li léčit tělo, neměly by na něj působit nezdravé vlivy z okolí. Podobně je to i s našimi náladami. Jestliže se trápíme, zpravidla to způsobily vnější dojmy, kterým se člověk oddal. Podobně jako žijeme v ovzduší radiových vln, tak žijeme v ovzduší lidských myšlenek a nálad. Mozek je anténou i přijímačem. Člověk, který se zlobí, naladil svoji duševní anténu na vlnu zlosti.

Nezapomínejme proto, že je v naší moci duševní ovzduší tvořit, měnit a zdokonalovat. Někteří lidé žijí pouze v cizím ovzduší a nevytvářejí své vlastní. Jsou dobří nebo zlí, smutní či veselí, podle toho, co se kolem nich děje.

V těžkých dobách poznáváme, kolik lidí je samostatných a kolik je závislých na cizích náladách. Změní-li se situace, diví se lidé, jak se jejich sousedé změnili. Jinými slovy se ale dá říci, že oni se nezměnili, změnilo se jejich okolí a oni se mu přizpůsobili tak, jak praví staré přísloví: Kam vítr, tam plášť.

K vytvoření vlastního samostatného ovzduší je potřeba rozhodnosti a pevné vůle. Tak se vytváří duševní hradba a my do hradu svého srdce vpustíme jen to, co chceme. Zde si můžeme uvést jako příklad historku lékaře G. Peabodyho. Byl to výjimečný člověk, který jako lékař učinil několik významných objevů. Žil ve šťastném manželství spolu s dvěma roztomilými synky. Ve 46 letech se stal obětí velice těžké nemoci, kterou studoval proto, aby našel metody jejího léčení. Sám se při tom nakazil. Pozvolna ztrácel životní sílu, ale zároveň onu nemoc sám na sobě studoval, přednášel studentům a ve své laboratoři psal a pracoval. Když nemohl pracovat v laboratoři, psal ještě ve své posteli každý den až do konce života. Projevovala se v něm obrovská snaha zvládnout břemeno nelehkého osudu. Přátelé přicházeli a byli nesmírně překvapeni jak svoji tragédii nesl a jak z ní těžil ve prospěch lidstva. Často říkával: „Trocha nemoci dobře využité může přinést velký užitek.“ Poslední rok svého života nazval jedním z nejšťastnějších. Nejdůležitějším ziskem, který mu choroba přinesla, bylo však probuzení duchovního života. Místo, aby reptal proti ukrutnému osudu, který ničí jeho snahy v době, kdy v nejlepších silách slouží lidem, napsal: „Existují oblasti lidského ducha, do kterých fyzický svět nezasahuje. Ve své touze po Bohu duše roste a nachází naplnění nejvyšších a nejvnitřnějších tužeb.“ Touto cestou můžeš dojít až k poznání, že jsi příbuzný s Bohem. A tvým nejzákladnějším posláním je projevit svoji božskou podstatu.

 

V takovém případě, ať to jsou radosti nebo bolesti, vše se stává neocenitelným materiálem pro vnitřní zisk. V životě uvedeného mladého muže se stala tragédie příležitostí k projevu nejvyšší vznešenosti, jaké byl schopen.

Náboženské poznání v nás probouzí schopnost pohlédnout za tento pozemský život i za jeho protiklady. Víra v nesmrtelnou duši pomáhá překonat, přetvořit a přetavit i nejstrašnější neštěstí.

Jedním z nejlepších prostředků k ovládání nálady je ponořit se sám do sebe, ztichnout sám v sobě. Pokud nevíš, co dál, jsi na rozpacích, posaď se a ztiš, zastav horečné myšlenky a nalaď svoji mysl na vlnu příjmu. Odveď mysl od všeho, co je venku, co je mimo tebe, neboť tam jsou i příčiny tvé skleslosti. V široké oblasti naší duše je tolik bohatství a síly, že je nelze za celý život využít. Lidé si představují Boha příliš chudého, příliš vzdáleného a pak se modlí: „Pane, dej to a nebo ono.“ Jak jim má Bůh dát, když nechávají ladem to, co již dostali? Zanechme žebráckého myšlení a naříkání a vyzkoušejme síly, které vlastní naše duše.

Přiznat se k člověku a věřit v člověka, to není proti Bohu. Jen proto si lidé představují Boha tak malého, slabého a vzdáleného, že nepoznali sebe. Čím více však objeví mohutnost a bohatství vlastní duše, tím lépe poznají i velikost Boží a snadněji se udrží v dobré poloze.

Chodíme slabí, ubozí a smutní tam, kde bychom mohli s radostí v duši hledat nové cesty k naplnění života.

Často se člověk podobá mladému lvu, vychovanému mezi ovcemi. Když vyroste, pokládá se za ovci, pohybuje se slabošsky a nemohoucně se stádem. Jednoho dne poprvé uslyší v lese mohutný hlas staršího lva a uvnitř skryté vlastnosti se probudí. Probudí se v něm jeho síla a on odpoví rovněž hlasem lva. Od té chvíle si uvědomí, že je lvem a ne ovcí.

Nákupní košík
Nákupní košík je prázdný