Náhled knihy 33

Léčení stravou

dotisk druhého vydání 2008

stravovací systémy, léčebné diety, praktické recepty

M. Mihulová – M. Svoboda

Publikace přináší přehled základních stravovacích systémů vzniklých v Evropě i v Orientu. Seznamuje se zdravotními účinky jednotlivých potravin, uvádí léčebné postupy i řadu praktických receptů.

Brožovaná, formát A5, 128 stran.

Cena: 143Zlevněno z: 168 Kč


OBSAH:

 

ÚvodJóga a strava

Mazdaznan

Strava podle ročních období

Tradiční čínská medicína

Makrobiotika

Astrologie a strava

Energie potravin

Zdravotní reforma před 150 lety

Syrová strava

Waerlandova terapieŠťávy jako lék

Plané rostliny

Apiterapie

Koření ve výživě

Příprava obilovin a sóji

Vegetariánské recepty

Použitá literatura

 

 

UKÁZKA Z TEXTU:

 

JÓGA A STRAVA

Jóga představuje systém, který umožňuje nastolit pevnější zdraví a zároveň dosáhnout hlubšího sebepoznávání. Oba tyto aspekty, které se promítají v oblasti tělesných, dechových i mentálních technik, se dotýkají také otázky stravování. Měli bychom přijímat stravu, která bude přispívat ke zpevnění či znovunastolení zdraví. Z hlediska sebepoznávání bychom se měli naučit lépe porozumět požadavkům našeho organismu i jeho reakcím na určitý druh potravin.

Stáří jógy se odhaduje na tisíciletí. Z toho hlediska musíme brát v úvahu změny, ke kterým ve světě dochází. I když v minulosti byly doporučovány v souvislosti s praktikováním jógy určité zásady stravování, nemusela být této problematice věnována taková pozornost jako dnes. Drastické poškození a znečištění přírody se pochopitelně promítá i do potravinového řetězce a stává se tak jednou z příčin poškozování lidského zdraví. Z toho důvodu bychom se měli vážněji zamyslet nad složením a kvalitou stravy, s vědomím, že v dávné minulosti vlastně mnoho dnešních problémů vůbec neexistovalo.

 

I v minulosti však jogíni věnovali otázkám stravy poměrně značnou pozornost. Zajímavé je například hodnocení stravy v Bhagavadgítě, bibli staré i dnešní Indie, která předkládá člověku různé cesty hledání pravdy života, tedy různé cesty jógy. V sedmnáctém zpěvu se hovoří o trojí lidské přirozenosti. Jde v podstatě o tři aspekty, které Bhagavadgíta spatřuje v životě člověka i celé přírody. První z nich – tamas – představuje nevědomost, tupost a temnotu. Druhý – radžas – značí činorodost, vášnivost a neklid. A třetí princip – satva – znamená čistotu, klid a ušlechtilost. Z hlediska těchto tří aspektů hodnotí Bhagavadgíta stravu takto: „Pokrm chutný, jemný, lahodný a vydatný, prospívající životu, síle, odvaze a zdraví je milý lidem Čistoty. Pokrm hořký, kyselý, slaný, velmi horký, ostrý a silně kořeněný má rád člověk vášnivý. Z takového jídla vzniká žal, utrpení a nemoc. A to, co zapáchá, je bez chuti, co není čerstvé, co je nečisté – toť pokrm, jejž miluje nevědomec!“

Jelikož jóga klade vedle složení stravy také důraz na způsob, jakým jíme, a na prostředí, ve kterém stravu přijímáme, můžeme v popisu podle Bhagavadgíty pokračovat. Člověk, který jí jen z toho důvodu, aby si naplnil žaludek, bez ohledu na to, zda jí ve špinavém prostředí, neumytýma rukama nebo uprostřed nepořádku, se promítá v úrovni tamas – nevědomosti. Ten, kdo jí hltavě, rychle nebo s vášnivou touhou po dobrém jídle, v rušném prostředí či v neustálém hovoru, přijímá stravu v úrovni radžas – neklidu. Ten, kdo jí v klidu, v pěkném prostředí, stravu vyváženou esteticky, chuťově i obsahově, je soustředěný na jídlo, přijímá stravu s puncem satva – čistoty. Čím více se naše strava bude přibližovat stravě satvické, tím více prospějeme vlastnímu zdraví.

 

Dále si přiblížíme zásady dvou známých indických učitelů jógy, žijících v naší době, kteří oba byli navíc i lékaři. Jsou to Svámí Šivananda a Svámí Gitananda.

Dr. Šivananda svá dietetická doporučení podává velice jednoduše a srozumitelně. Zároveň také připomíná, že jóga vede k osvobozování člověka, a proto by se neměl v žádném případě stát otrokem určitého stravovacího systému. Fanatismus v jakémkoli smyslu, tedy i v oblasti stravování, se s naukou jógy neslučuje. Svámí Šivananda prohlašuje, že nejprospěšnější dietou pro člověka je vegetariánská strava. Tato strava, přirozená malým dětem, představuje stravu nejzdravější, nejčistší a také nejlevnější. Přílišná konzumace masa, dnes velice běžná, způsobuje hnilobné procesy v oblasti střev. Toxické produkty těchto procesů pronikají střevní stěnou do krevního oběhu a představují vlastně stálou intoxikaci organismu. Potrava civilizovaného člověka je příliš koncentrovaná, obsahuje příliš tuků a bílkovin a zároveň málo nestravitelných složek. Ze stravy bychom měli vyloučit alkohol, silnou kávu, silně kořeněná jídla, omezit cukr, sůl a tuky, vyhnout se pokud možno potravinám z konzerv. Strava by měla být bohatá na obiloviny, čerstvou zeleninu a ovoce. Vhodné jsou ovocné a zeleninové šťávy, kvalitní mléko, podmáslí a med.

Všeobecně je dobré jíst méně, ale kvalitní a rozmanitou stravu. Při jídle je velice důležité důkladné žvýkání. Přeplňování žaludku a časté pití mezi jídlem člověku neprospívá. Po jídle je dobré pokud možno setrvat zhruba 15 – 20 minut v klidu. Pokud navíc zaujmeme polohu virásany, vytváříme tím optimální podmínky pro průběh trávicího procesu. Po večeři je vhodná alespoň velice krátká procházka. K pročištění a udržování funkcí našeho organismu je vhodné jednou za týden dodržovat půst, pouze s pitím vody s přídavkem citronové šťávy. Velký nešvar představuje přijímání potravy ve spěchu a nervozitě, a pokud pociťujeme zlobu nebo podobné negativní emoce, bylo by nejlépe jídlo pro takový okamžik odložit.

Celkově je důležité přijmout skutečnost, že náš organismus disponuje velkou přirozenou schopností sebeléčení. Tuto schopnost bychom měli vědomě podporovat. Vhodná strava představuje jednu z možností.

Jogínská strava z hlediska dr. Gitanandy má být rovněž stravou vegetariánskou, prostou, ale velice rozmanitou. Ta je předpokladem celkového zvyšování odolnosti organismu, a to i v případech extrémních podmínek. Západní civilizace vytvořila ve své době iluzi potřeby živočišných bílkovin. Ve světě však žije i velké procento vegetariánů, kteří se těší dobrému zdraví a mnohdy dosahují vysokého věku. Vedle zdravotního významu omezení nebo vyloučení konzumace masa jsou hindové vegetariány také proto, aby se vyhnuli násilí a zabíjení v říši živočichů, která je člověku nejbližší. Jogíni dbají na to, aby potraviny byly čisté a sami přistupovali k jídlu také čistí. Za nejvhodnější nástroj pro přípravu pokrmů považují lidské ruce. Nůž, vidlička a podobné nástroje jsou považovány za příliš hrubé. Při přípravě jídla hraje velkou roli také postoj člověka, který by měl pokrm připravovat s láskou, klidem a čistou myslí. Před samotným jídlem, stejně jako před spánkem, se pronáší modlitba, mantra AUM nebo ÓM TAT SAT. Jídlo je v mysli věnováno Bohu, který je stvořil právě tak jako naše tělo. Jogíni jedí soustředěně, s radostí a láskou, s vědomím, že přijímají energii i stavební látky pro své tělo. Jídlo končí děkovným gestem a po jídle setrvávají určitou dobu v klidu a nepřipouštějí žádné rozrušení či znepokojení. Pokud jde o složení stravy, v podstatě je shodné jako to, které doporučuje Svámí Šivananda. Alespoň 40 % stravy by mělo být v syrové podobě – syrovou stravou se vlastně živí celá mimolidská příroda. Ze zeleniny a ovoce jsou nejvhodnější ty, které právě dozrávají. Tím se přibližujeme určité harmonii s přírodou. Vařená nebo jinak tepelně upravovaná část stravy by měla obsahovat zejména celozrnné obiloviny a znovu zeleninu. Jídlo není vhodné vařit příliš dlouho, aby se neochuzovalo o důležité látky. Ovoce i zelenina by se měly konzumovat včetně slupek, které však musíme důkladně očistit, omýt a odstranit různé kazy (roli zde však hraje také chemizace). Dr. Gitananda varuje před konzervami a jinak průmyslově vyráběnými potravinami. Upozorňuje na spornost metody obohacování potravin vitaminy. Tyto látky se sice dají v potravině laboratorně prokázat, otázkou však zůstává, v jaké míře je v této podobě může organismus vstřebávat. Ve stravě těhotných i kojících žen a ve stravě dětí je mimo jiné nutné dbát na dostatek vitaminů skupiny B, dále vitaminu A, dostatek bílkovin a vápníku.

O jídle říká dr. Gitananda, že by se mělo stát uspokojováním přirozených potřeb našeho organismu a ne nepřirozených chutí, které vzbuzuje např. alkohol či jiná dráždidla.

„Nechceme se vzdát špatných návyků a vynakládáme miliony na odstranění jejich následků.“

 

Vedle názorů indických učitelů jógy je zajímavé seznámit se s názory André Van Lysebetha – Evropana, který se také věnuje dlouhá léta výuce jógy. Ten upozorňuje, že člověk se dopouští zejména těchto základních prohřešků: 1. jí příliš rychle, 2. příliš mnoho, 3. příliš teplá či studená jídla, 4. příliš bohatou či příliš chudou stravu současně, 5. příliš denaturovanou stravu.

K prvnímu bodu lze poznamenat, že hltavost v jídle je dnes velice rozšířená. K velké škodě jsou již malé děti nuceny jíst rychle, ve spěchu nebo dokonce jsou odměňovány v případě, že jídlo sní v určené době nebo nejrychleji. Důkladné žvýkání připravuje stravu tak, aby nezatěžovala žaludek. Na trávení se spotřebovává až 60 % nervové energie; důkladným žvýkáním celý proces usnadníme a zároveň umožníme příjem subtilní, tzv. pránické, energie z potravy, který probíhá intenzivně v oblasti jazyka. Pomalé žvýkání nám dává také příležitost ke koncentraci na jídlo, vnímání a můžeme říci i objevování jeho chutí. V případě dostatečného žvýkání přichází také strava do žaludku v optimální teplotě. Měli bychom také „žvýkat“ i nápoje a dodržet tak radu Svámího Satčitánandy: „Tuhá jídla máme pít (tzn. rozžvýkat na řídkou kaši) a tekutiny kousat.“

Jíst bychom měli v době, kdy máme skutečný hlad, ne pouze falešnou chuť, a ukončit jídlo máme při prvních známkách nasycení.

Strava civilizovaného člověka, chudá na určité látky, bývá příliš bohatá na živočišné bílkoviny. Konzumace velkého množství masa může vést k poruchám metabolismu. Zácpa, častá při velké konzumaci masa, se jeví jako vážná porucha, která může mít za následek zamořování organismu toxickými látkami ze střev. Velké množství hnilobných bakterií, obsažených v mase a vejcích (zhruba 1 – 200 milionů bakterií v jednom gramu), vede ke vzniku hnilobných procesů ve střevech a k produkci jedovatých látek. Výzkumy dokazují, že omezení konzumace masa souvisí se zlepšením v otázce nemocnosti rakovinou, kardiovaskulárních chorob atd.

Ve složení stravy bychom postupně měli přijmout tato opatření:

Nahradit:

bílé pečivo

bílý cukr

kamennou sůl

živočišné tuky

část konzumovaných brambor

–  celozrnným chlebem–  celozrnným chlebem–  mořskou solí–  rostlinnými, za studena lisovanými tuky–  rýží

 

Dále bychom měli konzumovat ovoce a zeleninu ponejvíce domácího původu a chemicky neošetřovanou, používat celozrnné obiloviny a luštěniny, vyloučit uzeniny a omezit maso, vyloučit konzervy a chemicky zpracované potraviny, zařadit do stravy ořechy, mandle, semena rostlin a med.

 

WAERLANDOVA TERAPIE

 

Systém, jehož autorem je Švéd Are Waerland, vychází z laktovegetabilní stravy a současně zdůrazňuje také aktivní přístup pacienta k otázce léčení, jeho celkovou pozitivní životní orientaci.

 

zÁkladnÍ bodY WAERLANDOVY TERAPIE

 

1. Základem stravování je syrová strava, doplněná obilovinami a mléčnými produkty. Ta je předpokladem pro vybudování zdravých a odolných tělesných buněk.

2. Zeleninu listovou i kořenovou je nejlépe konzumovat v syrovém stavu. Vaření a další tepelné úpravy znehodnocují mnoho hodnotných látek.

3. Dostatečný přísun tekutin usnadňuje vyměšování odpadních látek. Člověk by měl vedle vody přijímané v potravinách vypít zhruba 1,5 l za den formou nápojů.

4. Důležité je pravidelné vyprazdňování střev a vylučování odpadních látek pokožkou – pocení (pohyb na zdravém vzduchu, koupele, případně sauna).

5. Neprovádět mnoho zbytečných a velkých výplachů střev. Způsobují ochabnutí střevních svalů a podráždění sliznic. Pravidelné výplachy střev provádět nejdéle 1 měsíc, potom je bezpodmínečně nutná přestávka.

6. Zásobování krve pokud možno největším množstvím kyslíku docílíme pobytem na čerstvém vzduchu, spaním při otevřeném okně, vyhýbáním se zakouřeným a špatně větraným prostorům.

7. Chceme-li být skutečně zdraví, musíme si vytvářet cílevědomě kladný životní postoj. Snažit se ovládat svůj myšlenkový a citový život a vyloučit negativní, životu nepřátelské myšlenky i emoce. Naučit se čerpat sílu a štěstí z vlastního nitra plného klidu, harmonie a radosti.

 

Názory na pojmy zdraví a nemoc se v poslední době velice mění. Za šíření civilizačních onemocnění neseme sami zodpovědnost na základě nesprávné stravy i celkového životního stylu. V podstatě lze říci, že nemáme co činit s nemocemi, ale s chybami v našem způsobu života.

 

 

STRAVA

 

Pokud se jedná o stravu, měla by být složena tak, aby zanechávala v organismu co nejméně odpadních látek. Hnilobné procesy totiž otravují celý organismus. V tomto směru jsou hlavním zdrojem hnilobných bakterií maso a vejce. Důležitá je „živá“ strava bohatá na vitaminy, minerální a stopové látky atd. Tu představuje zejména syrová zelenina a ovoce. Syrová strava by měla v našem jídelníčku převažovat; velice vhodné je jídlo zahajovat právě syrovými potravinami. Je třeba vyhnout se potravinám průmyslově zpracovaným, které jsou rafinovány a denaturovány. Je tedy nutné omezit příjem rafinovaného bílého cukru, kuchyňské soli, různých konzervačních látek a barviv, omezit užívání kávy, čaje, alkoholu a kouření.

Vařená strava a jemně mletá mouka jsou příčinou zácpy, která pak ohrožuje celý organismus tím, že je zdrojem toxických látek. Dáváme proto přednost celozrnným obilovinám i výrobkům z nich. Kyselé mléko pomáhá vytvářet zdravou střevní flóru, která je předpokladem pro správné využití zdravé stravy. V tomto směru je také vhodné kyselé zelí.

Při přechodu na Waerlandovu stravu se doporučuje provádět po určitou kratší dobu výplachy střev formou klystýrů, aby došlo k vyprovokování pravidelné střevní činnosti. K tomu slouží také přidávání 2 lžic lněných semínek do ranního nápoje.

 

 

PŘÍPRAVA OBILOVIN A SÓJI

 

CELOZRNNÉ OBILOVINY

 

Při běžném zpracování obilovin se vnější část zrna odstraní ve formě otrub a zbytek je používán v podobě bílé mouky. Tímto způsobem dochází ke ztrátě vitaminů a minerálních látek ve výši 60 až 70 %. Navíc bílá mouka obsahuje přibližně třikrát méně vlákniny oproti celému zrnu. Z tohoto hlediska přispívá konzumace celozrnných obilovin, celozrnné mouky a výrobků z ní ke zkvalitnění našeho jídelníčku.

Při přípravě všech celozrnných obilovin i sóji se doporučuje před vlastní úpravou suroviny důkladné přebrání a pročištění, proprání v tekoucí vodě i několikeré spaření vařící vodou.

 

PŠENICE

 

Nejčastěji používaná obilovina je zdrojem bílkovin, škrobu, tuků a některých vitaminů (B1, E). Mimo její běžné použití jako potraviny může sloužit také jako pomocný prostředek při některých zdravotních potížích. Kaše z rozemletých zrn vařených v mléce je vhodná při chorobách trávicího traktu a také v případech dny a bolesti pohybového aparátu, kdy se navíc používají i kašovité odvary na bolestivá místa. V případě svědivých ekzémů se doporučují kašovité obklady z jemné moučky.

Pšenici lze používat ve formě celozrnné mouky, kterou je možno zakoupit hotovou nebo připravit čerstvou umletím dobře oprané a usušené pšenice na kávomlýnku. Před vlastním mletím je možno pšenici krátce opražit na suché pánvi. Mouka se používá samotná nebo ve směsi s běžnou moukou bílou, která v některých případech usnadňuje zpracování.

Další možností je použití celých pšeničných zrn, která se užívají vařená, máčená ve vodě nebo naklíčená (klíčky obsahují biologicky cenné látky).

 

Úprava pšenice

Před použitím je nutno pšenici důkladně proprat a odstranit případné příměsi.

 

Naklíčená pšenice

Pšenici zalijeme v misce menším množstvím vody, přikryjeme, aby byla v temnu, a necháme klíčit zhruba 36 hodin. Během této doby několikrát vyměníme vodu a pšenici propláchneme. Pšenice se může používat při velikosti klíčků 1 – 2 mm, případně počkat do velikosti až 5 mm. Po naklíčení pšenici důkladně propláchneme a dále používáme syrovou, s případným ochucením medem, ořechy, rozinkami, jogurtem, strouhaným ovocem, ovocnou přesnídávkou apod. Jindy je možno naklíčenou pšenici ještě krátce povařit a ochucenou použít jako přílohu k dalším jídlům.

 

Pšeničná kaše

Celá zrna pšenice nebo celozrnnou mouku vaříme ve vodě či mléce. Ke kaši přidáváme med, kysanou smetanu, ořechy či strouhané ovoce. Kaši lze upravovat také naslano.

 

Kollathova snídaně

3 polévkové lžíce celozrnné mouky, nejlépe čerstvě umleté, přelijeme asi 5 lžícemi vody. V pokojové teplotě necháme stát do rána. V druhé nádobce namočíme asi 15 g nakrájených rozinek, fíků či jiného sušeného ovoce. Druhý den ráno smícháme obsah obou nádob včetně vody a ochutíme např. citronovou šťávou, strouhaným ovocem, jogurtem, medem či ovocnou přesnídávkou. Posypeme strouhanými ořechy, mandlemi či kokosem. Místo celozrnné mouky lze použít také ovesné vločky.

 

Čapáty

Z celozrnné mouky, nejlépe čerstvě umleté, připravíme s vodou těsto střední hustoty (podobně jako při přípravě bramboráků). Na suché pánvi nebo na troše oleje pečeme z těsta placky o síle 3 – 7 mm. Hotové placky můžeme mírně osolit (nejvhodnější je mořská sůl).

 

Pražená pšenice

Celá zrna pražíme na suché pánvi do zhnědnutí. Pšenici lze používat samotnou, ve směsi s praženými vločkami, rozinkami či různě dochutit.

 

Pšeničné karbanátky se zeleninou

Uvařenou pšenici umeleme na masovém mlýnku. Přidáme také vařenou a umletou mrkev a cibuli. Mírně osolíme, okořeníme kmínem a majoránkou. Z dobře propracovaného těsta pečeme na oleji karbanátky.

 

Pšeničné těsto

Celozrnnou mouku promísíme s olejem (na 1/4 l mouky 1 – 2 lžíce oleje), dále přidáme tolik vody, aby těsto dobře pojilo, propracujeme a vyválíme. Používáme jako základ pro pečení koláčů, závinů apod.

 

ŽITO

 

Tato obilovina obsahuje vitamin E, dále železo a látky působící příznivě na růst i dobrý stav kostí, zubů, vlasů a nehtů.

Při použití můžeme pracovat s obdobnými recepty jako pro pšenici, s tím rozdílem, že pro přípravu těsta z žitné mouky použijeme více vody. Žitná mouka má oproti pšeničné výraznou charakteristickou chuť.

Nákupní košík
Nákupní košík je prázdný