Náhled knihy 1

Encyklopedie jógy

vyšlo 2012

M. Mihulová – M. Svoboda

Několik stovek hesel a desítky obrázků seznamují se základními pojmy, principy i technikami z oblasti filosofie a praxe jógy.

Vázaná (imitace kůže), formát 160 x 230 mm, 192 stran.

Cena: 297Zlevněno z: 349 Kč

OBSAH

 

Předmluva

Encyklopedie jógy

Tematické celky

Příloha – jógová cvičení

Abecední seznam hesel

 

Ukázka z textu:

 

PŘEDMLUVA

 

V posledních desetiletích se v českých zemích velice rozšířil zájem o učení jógy. Informace byly získávány z různých zdrojů, počínaje prvorepublikovými publikacemi, přes převážně samizdatovou literaturu z dob totality až po záplavu knih vydávaných po roce 1989. Encyklopedie jógy má sloužit v této situaci pro základní orientaci zájemců o nauku jógy a přiblížit termíny filosofického i praktického významu. Její populární forma odpovídá předpokládanému zájmu z řad čtenářů, u nichž se převážně nejedná o vědecké studium dané problematiky, ale o seznámení se a osvojení základních principů jógy. Z toho důvodu je také doprovodný text u mnoha hesel zaměřen na jejich praktický význam. Tím je například u různých technik a cvičení postup jejich provádění. U termínů filosofického charakteru pak zdůraznění aspektu umožňujícího jejich začlenění do vlastní životní praxe, neboť pouze realizace přijatých principů v životě může přinášet odpovídající výsledky a zároveň i potvrzení jejich pravdivosti na základě vlastní zkušenosti.

 

Poznámka: Při studiu literatury s uvedenou tematikou by čtenáře neměl překvapit různý způsob přepisu některých výrazů či jmen ze sanskrtu. Výše uvedené literární zdroje vznikaly v odlišných společenských poměrech, čemuž odpovídal i převládající přístup k této problematice. Lze tak například konstatovat rozdíly mezi staršími překlady z období zhruba před r. 1948, z období totality, kdy byl užíván fonetický přepis, a z doby po r. 1989, kdy jsou postupně přejímána mezinárodně respektovaná pravidla.

 

 

ENCYKLOPEDIE JÓGY

 

abhaja, beze strachu, jistota. Tento životní postoj lze plně realizovat pouze za předpokladu souladu s Nejvyšší Vůlí.

 

abhidharma, nejvyšší zákon řídící zjevně i skrytě všechny světy a všechny životy

 

abhidhja, žádost, dychtivost. Dary tohoto světa by měl adept jógy užívat bez projevů žádostivosti, neboť ony vytvářejí pouta, která později přinášejí nežádoucí následky.

 

abhidžňa, vzpomínka. Jedná se o mentální projev, jímž není dobré se příliš zaobírat. Neukázněná mysl velice často těká v minulých prožitcích, a tím člověka zbavuje možnosti plně prožívat přítomnost. Z minulosti je třeba se poučit, ale život probíhá tady a teď.

 

abhimána, pýcha, blud. Jednou z neklamných známek nevědomosti je pýcha a ješitnost. Egoistická osobnost se domnívá, že ona sama vše vykonala, získala a dokázala. Neuvědomuje si, že bez Božské síly by nebyla schopna nic vykonat, ani existovat.

 

abhinivéša, připoutanost k životu, strach ze smrti. Lpění na pozemském životě je charakteristickým rysem nevědomé osobnosti, která se domnívá, že smrtí ztratí vše, co získala. Smrt je přitom jen zákonitý přechod do vyšších sfér, kde duše pokračuje ve svém vývoji. Na Zemi by měla zvládnout lekce, které jí život připravil, a pak nezatížena pokračovat kvalitnější formou života.

 

abhjantara, vnitřní. Dnešní člověk zaměřuje svoji pozornost z velké části do vnějšího světa, od něhož také očekává štěstí a naplnění života. Dopouští se tak omylu, neboť pro kvalitu života je rozhodující stav světa vnitřního. Proto je třeba oběma oblastem věnovat vyváženou pozornost.

 

abhjása, opakování, praxe. Na cestě jógy je třeba poznané principy a získané schopnosti využívat v životě. Opakováním a praktickým používáním přejdou takzvaně do krve a stanou se přirozenou součástí lidského myšlení i konání.

 

abhjásasádhana, upnutí mysli, cvik. Mysl je třeba vycvičit tak, aby byla schopna spočinout na zvoleném předmětu a zastavila neustálé těkání. Pak může sloužit jako hodnotný nástroj pro vnější život i duchovní hledání.

 

abídža, bez semene, bez opory. Tento termín se často používá v souvislosti s meditačními technikami. Ty mají různé stupně, které souvisí se soustředěním na vnější nebo vnitřní předmět, tvořící pro mysl záchytný bod neboli oporu. Nejvyšší forma meditace je ta, která žádnou takovou pomůcku nevyužívá. Jedná se o naprosté vyprázdnění mysli, které umožňuje zažívat stav čistého bytí.

 

aččhinna, neomezený, neustálý. Všechny projevy tohoto světa jsou nějakým způsobem omezené a dočasné. Existují však sféry ducha, kde projevy života nejsou omezovány podobnými hranicemi.

 

ačintá, nemyšlení, bezmyšlenkovitost. I když nejvyšší stavy vědomí jsou charakteristické nepřítomností myšlenek, neznamená to, že člověk v běžném životě nemá mysl používat. Uvedený stav znamená neschopnost nebo neochotu přemýšlet u činností, kde je to na místě. Výsledkem toho bývá liknavost či lehkovážnost i nedostatečná schopnost plnit světské úkoly a požadavky.

 

ačintja, nepochopitelný, nepředstavitelný. Díky své mysli je člověk schopen nejrůznějších představ, které však vždy nesou pečeť omezení plynoucího z existence času, prostoru, hmoty a osobního já. Projevy přesahující tyto hranice si člověk představit nedokáže, rozumové schopnosti k tomu nejsou uzpůsobeny. Je proto třeba probouzet vyšší složky lidské bytosti, které dokážou zprostředkovat poznání dimenzí, kam rozum nedosahuje.

 

ačintjašakti, nepochopitelná energie. Charakter duchovní energie vytvářející a udržující existenci kosmu přesahuje jakoukoli lidskou představu. Přesto jsme i my výtvorem této energie. Ona je součástí našeho života a naše pravé Já zná důvěrně tuto skutečnost.

 

ádéša, návod, správné vedení. Člověk vstupující na cestu jógy potřebuje určitý návod k tomu, jak si počínat, čemu věnovat pozornost a jaké výsledky lze očekávat. Správné vedení je pro zdárný vývoj důležité a může být doslova požehnáním dodávajícím nejen potřebné informace, ale také sílu k jejich realizaci. Plně se může uplatnit na základě vnitřního souladu, respektu, upřímnosti a vděčnosti.

 

ádhibhautika, pocházející z vnějšího světa. Většina lidstva neustále hledá podnět k dosažení štěstí ve vnějším světě. Neuvědomuje si při tom, že stav štěstí nosí v sobě, i když převážně v latentní podobně. Proto je třeba věnovat odpovídající pozornost vnitřnímu prostředí, kde může člověk nalézat to, co marně hledá mimo sebe.

 

adhičitta, cvik ve vyšším myšlení. Mysl ponechaná napospas sama sobě se chová neukázněně a chaoticky. Proto je třeba přijmout určitou mentální disciplínu, která postupně umožní převést mysl na vyšší formy myšlení.

 

adhidaiva, psychická oblast. Lidská bytost obsahuje složku fyzickou, psychickou a duchovní. Projevy posledních dvou bývají často zaměňovány. Psychická oblast je známa na základě svých projevů – myšlenek, emocí, představ, snů, tužeb, vzpomínek a tak dále. Duchovní oblast je však projevem bezpřívlastkového bytí, nadosobní lásky, inteligence a vyšší vůle. Posun vědomí z psychické do duchovní oblasti teprve odhaluje skutečný potenciál lidské bytosti.

 

adhidévata, ochranné božstvo. Duchovní svět poskytuje člověku ochranu a pomoc v mnoha směrech, která přesahuje lidské představy. V Indii bylo a je zvykem uctívat ochranná božstva, od nichž člověk očekává pomoc. V tomto směru však není třeba žádných speciálních úkonů či rituálů. Stačí nastolit poctivost, upřímnost, respekt k morálním principům a úctu k duchovnímu světu. Pomoc pak přichází automaticky v nejvhodnější podobě.

 

adhijadžňa, nejvyšší oběť. Všechna náboženství pracují s různými formami oběti. Nejvíc člověk lpí na své vlastní osobnosti, kterou právě může nabídnout Bohu jako nejvyšší formu oběti. Děje se tak například prostřednictvím meditačních technik, kdy umlknou všechna osobní přání i myšlenky. Taková oběť je však zároveň nejvyšším požehnáním pro člověka, neboť ho zbavuje iluzorní osobnosti a přivádí jej k poznání jeho pravého Já.

 

adhišíla, cvik ve vyšší mravní kázni. Morální principy nestačí uložit do paměti. Je třeba je využívat v reálném životě. Jejich uplatňování vyžaduje určitý výcvik, neboť egoistická osobnost je často nechce respektovat.

 

adhja, plný, bohatý. Člověk byl stvořen Bohem pro plnohodnotný a bohatý život. Díky nerespektování životních zákonů sám sebe mnohdy uvádí do nesnází a nedostatku. Obrat v tomto směru musí nastolit sám, a to především žitím dle Božích zákonů.

 

adhjátmajóga, jeden z nejstarších směrů jógy vycházející z učení upanišad

 

adhjátman, nejvyšší duch, podstata lidské bytosti, která je spojena s Absolutnem.

 

adhjátmaprasáda, vnitřní klid. Je předpokladem pro duchovní růst a poznávání vyšších oblastí sama sebe. Je předpokladem také pro nastolení trvalejšího stavu štěstí, neboť neklidné a rozhárané nitro není schopno tento stav udržet.

 

ádhjátmika, transcendentno. Transcendentní oblast přesahuje hmotnou sféru, ale zároveň jí také proniká, neboť bez tohoto působení by nemohla sama existovat.

 

adhjavasána, rozhodnutí, předsevzetí. Pevné rozhodnutí má na cestě jógy velkou hodnotu, představující i určitou formu vnitřní síly. Kolísavost, nerozhodnost a nedůslednost vytváří prostor pro projev nižších sil ovládajících lidskou osobnost. Tento princip si lze ověřit v mnoha směrech, například formou jednoznačného rozhodnutí respektovat morální zákony.

 

ádi šakti, původní energie. Vše ve světě i vesmíru pochází z jednoho zdroje, z jedné prapůvodní energie. K podobnému poznání se přibližuje i současná fyzika.

 

aditi, nekonečný. Tento výraz je často diskutovaný ve vztahu k celému vesmíru. V tomto směru je třeba připomenout, že hmotná forma nemůže mít nekonečnou podobu. Nekonečnost se týká vyšších dimenzí, které nejsou ohraničeny prostorem ani časem.

 

ádivéda, jediná neomezená véda zlatého věku. Lidstvo v době tak zvaného zlatého věku mělo mnohem vyšší duchovní a morální vyspělost oproti dnešní době. Proto k předávání duchovní nauky postačovala jediná véda.

 

Adršta, síla udržující kosmický řád. V celém kosmu se projevuje úžasný řád, který respektují planety, hvězdy i celé galaxie. Tak, jako se nic neděje samo od sebe, ani tento řád by neexistoval bez nepředstavitelné síly a inteligence prolínající celý vesmír. I člověk je součástí tohoto řádu, a proto by se měl snažit o soulad s onou kosmickou silou.

 

adršta, potencionální neprojevená energie. Tento pojem je používán i v současné fyzice, například ve smyslu energie vakua.

 

advaita, nedvojnost, ve smyslu prapůvodní jednoty nad světem dualistických jevů

 

advaitabháva, pocit jednoty. Lidské ego vytváří pocit izolovanosti od ostatních bytostí i od svého Stvořitele. Tento stav je zároveň příčinou utrpení. Cesta jógy proto vede zpět k původnímu pocitu jednoty, který lze nastolit pouze na základě projevu vyšších složek vědomí.

 

advaitaprakarana, nedvojné stvoření. Bytosti v tomto světě, jak je známe, mají dualistický charakter. Ve vyšších sférách však existují bytosti nedvojné, k nimž kdysi patřil i člověk. Cílem současného vývoje je návrat k tomuto stavu nedvojnosti.

 

Advaitavédánta, učení vycházející z textů některých upanišad popisujících základní jednotu všeho, co existuje, a to nejen na Zemi, ale v celém vesmíru. Podstatu individuálních projevů představuje átman, podstatu Universa brahman. Božský zdroj veškeré existence je přitom totožný s podstatou všech tvorů a věcí. Ve skutečnosti tedy neexistuje nic, pouze brahman. Díky jeho Božské hře, označované jako lílá, dochází ke vzniku kosmu, včetně všech jeho projevů. Člověku zůstává tato skutečnost zastřena díky neustálé činnosti mysli, vytvářející iluzorní představy o realitě. Zakladatelem učení Advaitavédánty byl Bádarájana (žijící někdy mezi lety 200-450 n. l.) a jeho nejznámějším představitelem Šankara (žijící v 9. století n. l.). Prvky Advaitavédánty tvoří i součást učení duchovních učitelů žijících v době nepříliš vzdálené, jako byl Ramana Maharši, Ramakrishna či Vivekananda.

 

advéša, negace nenávisti, která jako destruktivní projev představuje velkou překážku na cestě jógy. Proto je nanejvýš žádoucí zaměřit se na postupnou eliminaci všech forem nenávisti, což přinese největší úlevu především jejich nositeli.

 

adža, nezrozený. Vše, co je zrozeno, jednou nutně umírá. Vyšší duchovní bytosti nepodléhají koloběhu zrozování a smrti a těší se nepřetržité a neomezené existenci. Podobná existence je určena i lidské bytosti po absolvování školy života.

 

adžara, nestárnoucí. Lidský organismus evidentně podléhá působení času. Mnohdy lze konstatovat, že stárne i psychická oblast, následujíc příklad těla. V člověku se však nachází oblast pravého bytí, která nepodléhá vlivu času a zjednodušeně řečeno zůstává stále mladá. Pokud se k ní nasměruje lidská duše, může získat nesmírný užitek.

 

ádžňá, název centra moci, šestá ze sedmi hlavních čaker. Nachází se v úrovni kořene nosu směrem vzad do dutiny hlavy, odpovídá jí prodloužená mícha, hypofýza, bidžámantra óm. Je znázorňována ve tvaru lotosu s dvěma okvětními lístky bílé barvy uprostřed s bílou jantrou. Její činnost souvisí s intelektuálními schopnostmi. Vládnoucí planeta Saturn. Božstvo Ardhanárišvara a Hakiní Šakti.

 

ágama, soubor tradičního náboženského učení obsažený v nevédských textech

 

ágamin, budoucí důsledky současných činů. Karmanový zákon neomylně vyrovnává na základě principu akce a reakce všechny lidské skutky. Proto by si měl být každý vědom kvality svého jednání, které dříve či později vyvolá odpovídající odezvu.

 

agha, zlý, hříšný, vina. Uvedené projevy jsou z pohledu jógy chápány jako forma nevědomosti lidské duše. I když člověk ponese následky svých činů, nejedná se o žádnou formu věčného zatracení. Každý má možnost své skutky na základě kosmického zákona vyrovnat, zároveň se také poučit a změnit se v souladu s duchovními zákony.

 

aghamaršana, vyhlazující hříchy. Zákon karmy umožňuje vyrovnání nevědomých skutků, ale upřímná snaha o vnitřní čistotu a duchovní vývoj může způsobit umenšení či úplné vyhlazení nežádoucích následků.

 

Agni, bůh ohně, zprostředkovatel kontaktu mezi bohy a lidmi

 

agni, oheň, jeden z pěti živlů vytvářejících vesmír (země, voda, vzduch, oheň, éter). V učení jógy je chápán rovněž jako vnitřní ohnivá energie, umožňující spalování různých druhů nečistot.

 

agnisáradhauti, hathajógická technika využívající stažení břišního svalstva, podrobný popis v Příloze

 

ahaituka, bez pohnutky, bez účelu. Dnešní západní člověk neustále o něco usiluje, něčeho dosahuje a za něčím se honí. Kýžený stav štěstí mu při tom stále uniká. Přitom byl člověk stvořen tak, aby jej pouhá jeho existence naplňovala blažeností. Na základě tohoto stavu může jednat ve vnějším světě a neočekávat naplnění zvenku.

 

aham, ezoterní spojení Šivy a Šakti, výraz pro pravé Já

 

aham, vědomí já, vědomí nižší osobnosti, která je v podstatě iluzorní záležitostí a brání v poznání pravého Já.

 

ahamvrtti, činnost já, příčina nevědomosti. Neustálá činnost mysli, která se stává nástrojem nižšího já, vytváří clonu, která brání hlubšímu proniknutí do nitra a poznání vlastní podstaty. Člověk neznající svoji podstatu žije nutně v nevědomosti.

 

ahankára, osobní jáství, ego. Všechny duchovní nauky včetně jógy upozorňují na iluzorní povahu ega. To není samostatnou existencí, ale pouhým psychicko-mentálním slepencem sestávajícím z nejrůznějších představ, přání, myšlenek, emocí, mentálních stereotypů, materiálních i duševních pout, přijímaných či vytvářených koncepcí a tak dále. Toto vše se promítá na pozadí skutečného bytí podobně jako film na čistém bílém plátně. Zásadním problémem člověka je ztotožňování s nestálou, proměnlivou hrou mentálních projevů a zapomínání na svoji pravou podstatu.

 

ahankáranáša, eliminace ega. Poznávání vnitřních mechanismů vlastního ega a jeho postupná eliminace je cestou k poznání pravdy o sobě samém, cestou k poznání věčného života a tedy i cestou jógy.

 

ahinsa, základní morální princip nauky jógy, buddhismu, džinismu i hinduismu. První z pětice principů označovaných v Pataňdžaliho józe souhrnným názvem jama. Znamená nenásilí, neubližování, nezabíjení. Není orientován pouze na říši lidskou, ale týká se všech živých tvorů. Realizace principu ahinsa zahrnuje vedle fyzické úrovně také oblast slov, emocí i myšlenek. Pro duchovní vývoj je nezbytná eliminace násilných projevů i v těchto jemných úrovních.

 

aikja, jednota, totožnost. Rozum poznává tak, že rozděluje a analyzuje. Mnohdy poznává detaily za cenu, že vědomí celku uniká. Vyšší složky lidské bytosti jsou schopny poznávání na základě sjednocení, ztotožnění s daným objektem. O této formě poznávání hovoří mimo jiné i Albert Einstein.

 

Aitaréjopanišad, patří k tradičním textům Rg-védy. Zabývá se karmanem (ve smyslu obřadů a povinností) spojeným s meditací.

 

ájása, úsilí, námaha. Na cestě jógy je třeba vyvinout určité úsilí a snahu o ovládnutí nižší přirozenosti. Tato námaha však netrvá věčně, je-li mysl ovládnuta, morální principy realizovány, duše pročištěna, hranice osobnosti překonány a nastolen vyšší stav vědomí, pak další vývoj probíhá téměř bez úsilí.

 

ájurvéda, staroindická „věda života“ představující lékařský systém, chápající lidskou bytost jako obraz kosmu. Celostní pohled na člověka akceptuje mimo jiné i působení jednotlivých živlů, gun, tělesných substancí i jemněhmotných složek. V dnešní době dochází k renesanci starověké nauky jako jedné z metod alternativní medicíny. Účinná a bezpečná léčba však předpokládá u terapeuta nejen hluboké znalosti starověké nauky, ale i sebe sama. V opačném případě se může jednat pouze o nezodpovědnou hru s důvěřivými pacienty.

 

akála, bezčasový, nadčasový, ve smyslu jednoho z aspektů nejvyšší reality. Pojem věčnosti, který bývá někdy v této souvislosti používán v náboženských úvahách, vyvolává často nesprávnou představu o nesmírně dlouhém čase. Brahman jako nejvyšší skutečnost však existuje v úrovni bezčasu, kde nemá žádný smysl vteřina ani miliarda roků. V poslední době se pojem nadčasových projevů stává i součástí fyzikálních úvah a teorií. Odpovídající představa je však pro lidskou mysl nedostupná, neboť neustále pracuje v hranicích časoprostoru. Je-li však podstata lidské bytosti, átman, totožná s nejvyšší realitou, brahman, pak i ona má účast na nadčasové formě existence.

 

akartr, nečinitel. Tento výraz neznamená pasivitu, ale upozornění, že lidské ego, které se často cítí hlavním činitelem, je pouhým nástrojem, jenž by bez projevu vyšších sil a inteligencí nejen nebyl schopen cokoli činit, ale ani sám existovat.

 

akáša, prostor, éter, dvě slova vyvolávající odlišnou představu mohou ve svém spojení odrážet realitu dimenze zahrnující všechny projevy hmotného světa. Běžně je za tuto dimenzi považován prostor v podobě jakési prázdnoty, rozprostírající se do nekonečna. Dnešní fyzika však upozorňuje na výrazný rozdíl v pojmech prostor a prázdno. V prázdnu neexistuje nic, tedy ani prostor. To, co je běžně považováno za prázdný prostor, je již spojeno s projevem určité energie, a dokonce se hovoří i o struktuře prázdného prostoru. Energie vakua přitom dle výpočtů kvantové fyziky dosahuje až neuvěřitelně vysokých hodnot. Pojmy prostor a éter vyjadřující smysl slova akáša tak spojují běžnou představu prázdného prostoru s existencí energetického pole. Z duchovního hlediska bývá pojem akáša chápán jako všeprostupující jemněhmotné pole, přesahující úroveň smyslového vnímání. Tato velice jemná forma látky či energie v sobě v podobě jakéhosi otisku uchovává záznamy všech událostí v historii kosmu. Někteří, Prozřetelností k tomu určení jedinci, mají schopnost čerpat z akášické kroniky informace a případně je předávat do tohoto světa. Mezi ně patřil například Rudolf Steiner. Z hlediska individuálního duchovního vývoje však uvedená schopnost není nutná, neboť Pravda se nenalézá v minulosti, ale v dimenzi nadčasové. S rostoucím zájmem o východní duchovní směry se objevují i zjednodušené a mnohdy i velice zkreslené metody pronikání do kroniky akáša. Patří mezi rozšířené „rychlokvašné“ duchovní metody dnešní doby s tím, že vedle zkreslených a nepravdivých informací mohou představovat i značná rizika pro lidskou psychiku.

 

akródha, osvobození od hněvu. Hněv představuje jednu z velkých překážek na cestě jógy. Jeho postupná eliminace (která nesmí být snahou o potlačení) přináší velkou úlevu především jeho nositeli.

 

akša, smyslové vnímání, oko. Smyslové vnímání hraje významnou roli při orientaci v tomto světě. Při hlubší analýze smyslových impulzů lze snadno zjistit, že jejich vypovídací schopnost je značně omezená. Proto je třeba hledat a rozvíjet vyšší nástroje, které přiblíží lidskou bytost k poznání pravdy.

 

akšajamatibódhisattva, nevyčerpatelná oddanost. Oddanost hraje nesmírně důležitou roli na cestě jógy i ostatních duchovních směrů. Oddanost k duchovním hodnotám vytváří kanál spojující lidskou duši s Božskými sférami.

 

akšara, nesmrtelnost, Nejvyšší Bůh. Člověk přijímá skutečnost, že Bůh je nesmrtelný. Měl by si však připomínat, že i jeho pravé Já je nesmrtelné povahy, neboť je propojeno s Bohem.

 

 

 

TEMATICKÉ CELKY

 

V této části jsou uvedeny skupiny pojmů vytvářejících tematické celky. Jejich popis je uveden v textu dle abecedního řazení.

 

 

BHÚTA – živly, ve smyslu starověkých kosmických principů, projevujících se v přírodě i lidských bytostech

prthiví – země

ápas – voda

váju – vzduch

agni – oheň

akáša – éter

 

 

ČAKRA – centrum zajišťující hospodaření s životní energií. Hlavní čakry představuje sedm center rozmístěných podél páteře.

múládhára – u spodního konce páteře

svádhišthána – 4-5 cm nad múládhárou

manipúra – v úrovni pupku

anaháta – v úrovni středu prsou

višuddha – v úrovni štítné žlázy

ádžňá – v úrovni kořene nosu směrem vzad do dutiny hlavy

sahasrára – na temeni hlavy

 

 

DARŠANA – filosofický systém; hinduismus uznává šest základních systémů.

jóga – filosofie jógy chápe svět jako projev ducha a přírody (hmoty a energie)

nímámsá – studium véd a bráhmanských rituálů

njája – logika a kritická diskuse

sánkhja – starší dualistická filosofie

vaišéšika – studium fyzikálních zákonů

védanta – závěr véd je sumarizací moudrosti véd a upanišad

 

 

DÓŠA – energetické principy působící v člověku, jejichž kvality využívá ájurvéda k léčení. Každá dóša je tvořena určitou kombinací živlů – bhúta.

váta – živly éteru a vzduchu

pitta – živel oheň

kapha – živly vody a země

 

 

GRANTHI – tři takzvané uzly bránící rychlému vystupování kundaliní šakti

brahmagranthi – v úrovni múládháry, případně manipúry, souvisí s fyzickým tělem a je vytvářen vazbou na svět forem, tvarů a smyslových prožitků

višnugranthi – v úrovni anaháty, souvisí s astrálním tělem a je tvořen různou formou emocionálních pout

rudragranthi – v úrovni ádžni, souvisí s kauzálním tělem. Jeho uvolnění vede ke stavu vědomí mimo oblast pěti základních živlů, tří gun i omezení časem a prostorem.

 

 

GUNA – tři základní energie projevující se v kosmu, přírodě i lidských bytostech

tamas – temnota, tupost, nevědomost

radžas – vášnivá činorodost

sattva – klid, čistota, vznešenost

 

 

JÓGA – i když cesta jógy směřuje vždy k poznání sebe sama a Nejvyšší Reality, má řadu podob vyhovujících adeptům s různou mentalitou a různými dispozicemi.

adhjátmajóga – jeden z nejstarších druhů jógy vycházející z učení upanišad

aštángajóga – osmistupňová Pataňdžaliho jóga

bhaktijóga – jóga lásky

džňánajóga – jóga poznání

hathajóga – jóga dnes zaměřená zejména na tělesná cvičení

integrální jóga – slučuje prvky bhaktijógy, džňánajógy, karmajógy a hathajógy

karmajóga – jóga nesobecké činnosti

krijájóga – přípravná jóga, očistná jóga a jóga Svámi Jóganandy

kundaliníjóga – jóga zaměřená na aktivaci kundaliní šakti

lajajóga – jóga zaměřená na rozpuštění ega a splynutí s Absolutnem

mantrajóga – jóga využívající recitaci a zpěv manter

nádajóga – jóga využívající vibrace vnějších i vnitřních zvuků

Pataňdžaliho jóga – osmistupňová jóga

púrnajóga – integrální jóga

rádžajóga – pozdější označení Pataňdžaliho jógy

sánkhjajóga – kombinace filosofie sánkhja a Pataňdžaliho jógy

tantrajóga – práce s energií a uctívání ženského aspektu kosmické energie

vasištha jóga – systém sestavený mudrcem Vasišthou, vychází z uctívání Rámy, obsahuje prvky džňánajógy, karmajógy a Advaitavédánty, je považován za základ učení džňánajógy

V posledních desetiletích (zhruba od poloviny 20. století) vznikla celá řada nových druhů jógy, především v USA i jinde. Mnohé z nich preferují tělesná cvičení, a některé se i vzdalují od původního zaměření jógy.

 

 

JUGA – historické období dle hinduistické tradice, které formuje svými charakteristickými rysy pozemský život v určitém časovém rozpětí. Celkem existují čtyři různá období, která se postupně střídají. Celek těchto čtyř dob je označován jako mana juga (4 320 000 roků). Po skončení kalijugy nastává opět zlatý věk. Podle hinduismu představuje tisíc takových cyklů, takzvaný Brahmův den.

krtajuga trvá 1 728 000 roků – zlatý věk, v němž se projevuje duchovní, šťastný život a vládne dlouhověkost.

trétájuga trvá 1 296 000 roků – stříbrný věk, méně šťastný než první období, přesto je život velice kvalitní.

dváparajuga trvá 864 000 roků – věk bronzový, v němž dochází k postupnému nárůstu napětí a ke změnám dominantních sil působících na lidstvo.

kalijuga trvá 432 000 roků – železný věk, v němž převládá materialismus, agresivita a pokles morální úrovně.

 

 

KÓŠA – obal, jemné tělo, energetická struktura odpovídající různým úrovním lidské bytosti

annamajakóša – tělesná úroveň

pránájámakóša – životní energie

manómajakóša – mentální úroveň

vidžňánamajakóša – intuitivní úroveň

ánandamajakóša – duchovní úroveň

 

 

PATAŇDŽALIHO OSMISTUPŇOVÁ JÓGA

jama – morální principy – projevy, které je třeba eliminovat (ahinsa – neubližování; astéja – nekradení; satja – nelhaní; aparigraha – nehrabivost, nelpění; brahmačárja – nepodléhání smyslovosti)

nijama – morální principy – projevy, které je třeba rozvíjet (sauča – čistota; santóša – spokojenost; tapas – sebekázeň; svádhjája – sebepoznání; išvara pranidhána – oddanost Nejvyšší Síle)

ásany – tělesné polohy

pránájáma – dechová cvičení, ovládání pránické energie

pratjáhára – odpoutání pozornosti od smyslových vjemů

dhárana – koncentrace

dhjána – meditace

samádhi – kontemplace

 

 

PRÁNA – pránická energie se dělí na pět základních energií, vázaných k různým projevům lidské bytosti v úrovni fyzické i mentální

prána – příjem

samána – zpracování

vjána – koloběh

udána – využívání

apána – vydávání

 

 

RIŠIKÉŠSKÁ SESTAVA – série cviků s výraznými účinky prakticky na celý organismus, označovaná podle místa svého vzniku a předkládaná v ašrámu Svámího Šivanandy.

sarvangásana – svíčka

halásana – pluh

matsjásana – ryba

paščimóttánásana – kleště

bhudžangásana – kobra

šalabhásana – kobylka

dhanurásana – luk

matsjendrásana – torse

šíršásana – stoj na hlavě

 

Dále se ještě zařazuje: uddijánabandha, púrna pránájáma, relaxace v šavásaně

 

 

SAMÁDHI – osmý stupeň Pataňdžaliho jógy, nejvyšší stav vědomí. Podle své hloubky má několik podstupňů. Jsou uvedeny pouze pro základní orientaci, neboť na rozumové úrovni je nelze pochopit, je třeba je realizovat. Popsané stavy nejsou uspořádány hierarchicky, pouze charakterizují dosažený stupeň vědomí.

sabidža samádhi – vnímání konkrétního předmětu

savitarka samádhi – zachováno vnímání konkrétních aspektů předmětu (barva, tvar atd.)

nirvitarka samádhi – odpoutání od konkrétních aspektů, pouze vědomí podstaty předmětu

savičára samádhi – vnímání jemných aspektů předmětu bez formy a myšlenky

nirvičára samádhi – neobsahuje žádný konkrétní ani abstraktní pojem, rozpuštění mysli

sampradžňata samádhi – setrvává vědomí meditujícího

asampradžňáta samádhi – rozpouští se i vědomí „já medituji“

savikalpa samádhi – setrvává vědomí subjektu a objektu

nirvikalpa samádhi – vědomí subjektu a objektu mizí, nejvyšší stav samádhi

maha samádhi – stav, v němž osvícená lidská bytost opouští definitivně fyzické tělo

 

 

UPANIŠADY – texty představující filosoficko-duchovní podstatu védské literatury. Vznikaly postupně a dnes nese toto označení několik stovek spisů i z pozdějších historických dob. Za základní je považováno 11-13 nejstarších upanišad.

Aitaréjópanišad – působení karmanu ve spojení s meditací

Brhadáranjakópanišad – nejdelší a nejzávažnější upanišada

Čhándógjópanišad – védské písně a jejich soulad s kosmickými jevy

Išópanišad – nejkratší upanišada, psána ve verších

Kathópanišad – epická upanišada nazvaná po védském učiteli

Kaušítakjupanišad – málo věrně dochovaný text

Kénópanišad – nejvyšší existence, nejvyšší Bůh, nejvyšší poznání

Maitrájaníjópanišad – text dochovaný v řadě různých variant neurčitého stáří

Mándúkjópanišad– nejkratší ze starých upanišad, zaměřená na posvátnou slabiku ÓM

Mundakópanišad – veršovaný text z předbuddhovské doby

Prašnópanišad – šest otázek pro upanišadového mudrce

Švétášvatarópanišad – takzvaná „vstupní brána hinduismu“

Taittiríjópanišad – zdroj védantské filosofie

 

 

VÉDY – posvátné hinduistické texty považované za Božská zjevení. Celkem existují čtyři základní védy.

Rg-véda – nejstarší sbírka textů oslavujících Bohy a vysvětlující vznik světa i vesmíru

Sáma-véda – je zaměřena především na pojem sóma. Ten se používá pro označení šťávy posvátné rostliny, ale zároveň značí i Božstvo Sóma.

Jadžur-véda – obsahuje mantry, posvátné slabiky, slova a verše

Atharva-véda – nejmladší ze čtyř véd, obsahuje modlitby, magické formule a základy budoucí filosofie jógy

upavéda – pomocné védské texty obsahující lékařskou vědu, vědu o lučištnictví a válečnictví, vědu nebeských géniů hudby, výtvarné umění, architekturu, sochařství a umělecká řemesla

 

 

 

ABECEDNÍ SEZNAM HESEL

 

A

 

abhaja

abhidharma

abhidhja

abhidžňa

abhimána

abhinivéša

abhjantara

abhjása

abhjásasádhana

abídža

aččhinna

ačintá

ačintja

ačintjašakti

ádéša

ádhibhautika

adhičitta

adhidaiva

adhidévata

adhijadžňa

adhišíla

adhja

adhjátmajóga

adhjátman

adhjátmaprasáda

ádhjátmika

adhjavasána

ádi šakti

aditi

ádivéda

Adršta

adršta

advaita

advaitabháva

advaitaprakarana

Advaitavédánta

advéša

adža

adžara

ádžňá

ágama

ágamin

agha

aghamaršana

Agni

agni

agnisáradhauti

ahaituka

aham

ahamvrtti

ahankára

ahankáranáša

ahinsa

aikja

Aitaréjopanišad

ájása

ájurvéda

akála

akartr

akáša

akródha

akša

akšajamatibódhisattva

akšara

alóbha

amrta

amúrta

anádi

anágamin

anahankára 

anaháta

anaháta náda

ánanda

ánandamajakóša

ánandátman

ananja

anásakti

anáštra

anavasthita

angam

anjathá

anna

annamajakóša

antahkarana

antar

antar tratak

antarikšan

antarjámi

anubhúti

Anugíta

anulóma

anutápa

anutta

anvaja

anvíkšika

aňdžali

áňdžanéjásana

apána

apaňčikrta

aparavidja

aparigraha

aparókšadžňána

aparókšánubhava

aparókšánubhúti

apaurušéja

ápas

apavarga

apékša

apékšita

aprakata

áptavačana

áráma

áranja

áranjaka

arča

arčirmárga

árdžava

Ardžuna

árja

artha

arthapatti

arthaváda

Arunáčala

arúpalóka

arúparága

asampradžňáta samádhi

ásana

asat

asat – sat

asmita

asparšajóga

aspršta

ásrávakšajadžňána

astéja

astikája

asu

asvasanghalásana

ašaríra

Ašóka

ašóka

ášram

aštángajóga

Aštávakragíta

ašvinímudra

atarája

Atharva-véda

atilághava

atiprašna

atiti

átmadžňána

átmamóha

átman

átmánátma

átmanivédana

átmasankalpa

átmasukha

átmasvarúpa

átmavičára

átmavjavahára

aum

aum – pránájáma

Aurobindo

Auroville

avadhúta

avadhútagíta

avaktavja

ávarana

ávaranašakti

avasthádóša

avatára, avatar

Avesta

ávéša

avidjá

avivéka

 

 

B

 

bahir

bahir tratak

bahudána

bandha

basti

Benares

bhadrásana

bhadžan 

Bhagavadgíta

Bhagaván

bhagavant

bhairavamudra

bhakta

bhakti

bhaktijóga

Bhárat

bhastrika

bhatta

bhaumánanda

bhava

bhavačakra

bhavapratjaja

bhédábhéda

bhédana

bhóga

bhramara

bhrámarí

bhrántisukha

bhudžangásana

bhudžangi pránájáma

bhudžanginimudra

bhúlóka

bhúta

bhuvana

bídža

bídžamantra

bindu

bódhi

bódhisattva

Brahma

brahma, brahman

brahmačárin 

brahmačárja

brahmadanda

brahmadina

brahmadžňána

brahmagranthi

brahmalóka

Brahmamahúrta

brahmamudra

bráhman, brahma 

bráhmana

brahmanádí

brahmánanda

brahmanirvána

brahmarandhra

brahmarátri

Brahmasútra

brahmavičára

brahmavidja

bráhmí

Brhadáranjakópanišad

bubhutsa

Buddha

Buddha – Maitréja

buddha

buddhi

buddhišuddhi

buddhitattva

 

 

Č

 

čaitanja

čakki

čakra

čakránusádhana

Čandra

čandra

čandra bhédana

čandra namaskár

čarjá

čélá

Čhándógjópanišad

činmátra

činmudra

činta

čintámani

čit

čití

čitšakti

čitta

čitta-vrti-nirodha

čittákáša

čittašuddhi

čittavidja

čittavimukti

 

 

D

 

dama

dambha

dána 

daršan

daršana

daršin

dášátíta

déha

déhábhimána

déva

dévalóka

dévanágarí

dévaprasáda

dévatá

Déví

déví

dhairja

dhanurásana

dhárana

dháranašakti

dharma

dharmačarana

dharmadhátu

dharmaparišad

dharmasamanvaja

dhátu

dhauti

dhga-nirodha

dhívásana

dhjána

dhuka

dhvani

díkšá

divjagandha

dóša

dóšadršti

draštr

dravja

dravjádvaita

drdhasanskára

drg

dršjaprapanča

dršti

druta halásana

dvaita

Dvaitavédánta

dváparajuga

dvidža

dvjanuka

džagat

džagrat

džalanéti

džalandharabandha

džapa

džátaky

džáti

džátismara

džhána

džinismus

džiténdrija

džíva

džívádžívabhéda

džívagráma

džívanmukta

džívanmukti

džívátman

džňána

džňána čakšu

džňánajóga

džňánamárga

džňánamudra

 

 

E

 

egagry

éka

ékágra 

ékájána

ékata

Eliade Mircea

 

 

F

 

fakir

 

 

G

 

gajatrímantra

Ganéša

Ganga

Garuda

garudamudra

garudásana

gaunabhakti

Ghéranda-samhitá

ghí

gíta

Gítananda

gómukhásana

Gópála

gópí

Góvinda

granthi

guhja

guna

gunasámja

gunatítá

guru

gurukrpa

 

 

H

 

halásana

hamsa

hamsamantra

Hanumán

Hare Krishna

Hari

hathajóga

Hathajógapradípiká

hathény

Himálaj

hind

hinduismus

hiranjagarbha

hum

 

 

I

 

iččha

idá nádí

Indra

indrija

indrijadžňána

integrální jóga 

iša

Išópanišad

išta dévatá

Íšvara

íšvarapranidhána

itihása

 

 

J

 

Jádžňavalkja

Jadžur-véda

jama

Jamuná

jantra

janu šíršásana

jóga

jóga Bhagavadgíty

Jóga-bhášja

Jóga-kárniká

Jóga-šástra

jógamudra

Jógananda

Jóganandův dech

jóganidrá

jógásana

Jógasútra

jógí, jogín

juga

 

 

K

 

Kabír

Kailása

kaivalja

kaki pránájáma

kála

Kálí

kalijuga

kalpa

káma

kámadhuk

kámamanas

kámana 

kapálabháti

kapha

káranašaríra

karma, karman

karma-mukti

karmajóga

karmamárga

kartr

karuná

kasta

Kathópanišad

kati charkásana

Kaušítakjupanišad

kavi pránájáma

Kénópanišad

khečarmudra

kírtan

kírtaná

kóša

kratu

krijá

krijájóga

krijánivrta

Krishnamurti Jiddu, (Krišnamurti)

kródha

Kršna

krtabuddhi

krtajuga

krtártha

kšama

kšanika

kšipta

kšudrabrahmánanda

kumbhaka

kundaliní

kundaliníjóga

kuša

kútastha

kútasthačaitanja

 

 

L

 

laja

lája

lajajóga

Lakšmí

laukika

lílá

lóbha

lóka

loma – viloma

Lysebeth

 

 

M

 

mada

madhja

maha samádhi

Mahábhárata

Mahádéva

Mahádéví

mahájuga

mahákalpa

mahámantra

mahámudra

maharši, (mahariši)

mahátattva

mahávédha

Mahávidjá

Maitrájaníjópanišad

mája

majáváda

májin

makarásana

mala

málá

manas

mánasa

manavantara

mandala

mandukamudra

Mándúkjópanišad

manipúra

maníša

manólaja

manómaja

manómajakóša

mantagi pránájáma

mantra

mantrajóga

Manu

márga

maríči

Marichyásana

martja

máta, mátar

matsja kridásana

matsjásana

matsjendrásana

mauna

Méru

mitáhára

mitha bhažan

móha

mókša

mrigásana

mrta

muda

múdha

mudra

mudry

mukabhastrika 

mukti

mulabandha

múládhára

mumukša

Mundakópanišad

muni

 

 

N

 

náda

nádajóga

nádí

nádí šódhana

nádí šódhana – mantry

nairantarja

náma

Nának

Nárájana

nárájana bhav

Natarádža

navadvára

návásana

neti neti

néti

nidjá

nidrá

nihsprha

nijama

nikuňdžásana

nímámsá

nimitha bhav

niraňdžana

nirantara

nirdvandva

nirguna

nirja šakti

niruddha

nirvána

nirvičára samádhi

nirvikalpa samádhi

nirvitarka samádhi

njája

 

 

O

 

ódžas

óm

óšadhi

 

 

P

 

padahastásana

padma

padmásana

pakva

pandit, pandita

Pánduovci

para vidjá

paradžňá

param brahma

parama

paramahamsa

paramártha

paramátman

paratantra

parináma

parišuddhi

paritápa

parivradžja

parivrtta trikónásana

páršvottanásana

Párvatí

paščimóttánásana

Pataňdžali

Pataňdžaliho osmistupňová jóga

pavana muktásana

pavitra

pingalá

pitta

pračára

Prajága, Prag

prájasčitta

prákámja

prákrt

prakrti

prakti bhakša

pralája

pralájakála

prána

pránájáma

pránájáma – óm

pránamajakóša

pranava

pranidhána

prapaňča

prarabdhakarma

prasád, prasáda

Prašnópanišad

pratiloma

pratištha

pratjabhidžňa

pratjáhára

pratjaja

pratjavája

prthiví

purána

púrna

púrna pránájáma

púrnajóga

Puruša

puruša

 

 

R

 

Rádhá

rádža

rádžajóga

radžas

rága

rahasja

Rámájana

Ramakrishna, (Rámakrišna)

Ramana Maharši, (Mahariši)

rasájana

Rg-véda

Rg-véda samhitá

rikalpa

Rišikéš

Rišikéšská sestava

rši

rudragranthi

rúpa

rúpátíta

 

 

S

 

sabídža samádhi

sadáčára

sádhaka

sádhaná

sádhárana

sádhu

sadjó-mukti

saguna brahman

sahasrára

sájudžja

sakala

sákára

sákšin

sama

Sáma-véda

samádhi

sáman

samána

samápatti

samata

samatvam

sambhúti

samhára

samhitá

sámja

sampradája

sampradžňata samádhi

samsára

samskára

sanátana dharma

sanbódha

sandžňána

sanjáma

sankalakála

sankalpa

Sánkhja

sánkhja

sánkhjajóga

sannidhána

sannjása

sannjási

sanskrt

santóša

sanvrtti

Sarasvatí

sarvadžňa

sarvagata

sarvangásana

Sarvépalli Rádhakrišnan

sat

sat – čit – ánanda

satguru

satja

satsang

sattva

sauča

saumanasja

savičára samádhi

savikalpa samádhi

savitarka samádhi

savitripránájáma

siddha

siddhánta

Siddhártha

siddhártha

siddhásana

siddhi

sikhismus

simha

simhamudra

sítkárí

smrti

sóma

spanda

sphóta

sphuta

sršti

sthiti

sthúla

sthúla šaríra

suddha

sukha

sukhapránájáma

sukhásana

súkšma

súkšma šaríra

suptavirásana

súrja

súrja bhédana

súrja namaskár

sušíla

sušumná

sušupti

sútra

svábhása

svadharma

svádhišthána

svádhjája

svagata 

svajambhú

Svámi

svámin

svanásana

svapna

svarúpa

svastika

svastikásana

svata

svatantra

svatantrija

swandásana

 

 

Š

 

šabda

šákta

Šakti

šakti

šalabhásana

šama

šanbhu

Šankara

šankháprakšálana

šánti

šásana

šástra

šatsambatti

šavásana

šíla

šíršásana

šítalí

Šiva-samhitá

Šivánanda

šlóka

šraddhá

šramana

šrauta

šrávaka 

šruti

šúnja

šúnjatá

šúnjaváda

švása

švéta

Švétášvatarópanišad

 

 

T

 

tadásana

Taittiríjópanišad

tamas

tándava

tanmátra

tantra

tantrajóga

tanvavastha

tapas

tarpana

tat tvam asi

tattva

tattvártha

tattvatitá

tédžas

Thákur Rabíndranáth

titikša

trají vidjá

trasarénu

trétájuga

tri disásana

triguna

trikála

trikóna

trikónásana

trikónjantra

trikurti

trimúrti

tršna

truti

turíja

 

 

U

 

udána

uddijána

uddijánabandha

uddijánakrijá

uddijánamudra

udjama

udždžají

unmukha

upádhi

upanišady

upánšu

uparama

upásana

upavéda

urná

ušníša

uštrásana

utkatásana

utpáda

Uttaragíta

 

 

V

 

vadžra

vadžrásana

vahnisára

vaidja

vaikrta

vairágja

vaišéšika

vaišnava

vaitršnja

vaivasvata

váju

Válmíki

vamana dhauti

vásaná

Vasištha

vasištha jóga

Vasišthásana

Vásudéva

vašitva 

vašja

váta

véda

védánga

védánta

vidjá

vidžara

vidžňánakála

vidžňánamajakóša

víná

vinášin

vindu

viparítakaraní

vipašjana

virabhadrásana

visršti 

višnugranthi

višóka

višuddha

višva

višvarúpa

višvása

viváratta

vivéka

Vivekananda

vivéša 

vjághrapránájáma

vjágra

vjákarana

vjakti

vjána

Vjása

vrkšásana

 

 

Z

 

zazen

zenbuddhismus

Nákupní košík
Nákupní košík je prázdný