Náhled knihy 46

Člověk a nekonečno

vyšlo 2002

V. S. Johanes

Publikace nevšedním způsobem řeší základní otázku lidského života, kterou je jeho vlastní smysl a význam. V poměru nuly a nekonečna spatřuje hlavní vyjádření vztahu člověka k Bohu. Tento poměr chápe i jako návod k praktické cestě poznání Nejvyšší Inteligence.

Brožovaná, formát 110 x 200 mm, 136 stran.

Cena: 118Zlevněno z: 139 Kč


OBSAH:

Nekonečná proč

Životní styl

Tvoření

Slova

Tušení

Nová existence

Já a vesmírné Ty

Požehnání nuly

Tvá přítomnost

Cesta zpět

S Bohem v srdci

Krajina představ

Odevzdání

Zrození slov

Radost duše

Neuvěřitelné bohatství

Náš úkol

Prázdnota

Smích absolutna

Sjednocení

Volání

Jsem…

Naslouchejme

Věčné dítě

Živoucí zázrak

Sebeklam

Oplodnění

Básník

Posvátná chvíle

Začátek konce

Čirá existence

Putování „Nikam“

Obyčejní lidé

Bílá místa

Všechno a nic

Nulový stav

Mlha nekonečna

Opravdovost citu

Krása mlčení

Věčný společník

Škola života

Vývoj

Odpuštění

Vnější a vnitřní

Zrání

Nauč mě…

Zázračný dar

Černé chvíle

Nedostatek víry

Slepí a hluší

Zoufalství

Opravdovost

Modlitba

Proměna

Oběť

Nemoc

Poslední slovo

Moře

Spolutvůrce

Sobectví

Rozplynutí

Sladká porážka

Dávání

Osvobození

Pták fénix

Sen mysli

Poselství

Rabínská moudrost

Věčná hra

Posvátný tanec

 

 

UKÁZKA Z TEXTU:

 

Nekonečná proč

Náš život je jako zašifrovaná zpráva, jejíž smysl odhalujeme ztěžka kousek po kousku celý tento život i životy příští. Žádná pravda, ke které dospějeme, není konečná. Stále jsme těhotní tušením nějaké pravdy další.

Vplouváme do tajemství těch nekonečných „proč?“, která znepokojují nás všechny.

Na jedné straně víra, na druhém pólu vědění, a mezi tím naše existence, která možná zazáří plamenem poznání nového vědomí v té nadčlověčí sféře tušené a skoro vědomé, ale nevyslovené, silové, pociťované, ale neprojevené.

Všichni to zcela bezpečně skoro víme, cítíme to až do morku kostí, jen slova nám pro to scházejí…

 

Životní styl

Když mi někdo říká, že Bůh není, říkám si v duchu: „Chudáku, člověče nešťastná…“

Všechno je v rovnováze. Světlo života i tma zmaru. Démoni chtění se rodí přímo z nás. Není přec nutné šlapat po druhých a cpát se do popředí, nechat se ničit penězi a sám ničit ty druhé spoluběžce…

Jsme štvanci chtění, touhy vlastnit, mít něco, co nemají druzí. Opájíme se hračičkami, televizí ubíjíme čas, a ta nečinnost tvůrčí nás pomalu ničí. Westerny, krváky, slaďáky z Hollywoodu z nás dělají pomalu, ale jistě, nemyslící blbce. Degradují nás a deformují ti vychytralí finančníci, myslící jen na svůj prospěch za každou cenu. Hrob si tím chystají předčasně sami.

Zajímá nás stále jenom vnějšek. A svět má pro nás připravenou celou paletu lákadel. Od prsatých manekýn, přes dovolenou u moře, auťáky, hifi věže, až k snění o zasněžených horách tam někde v dálce za obzorem.

Studené katolické kostely přecpané svatými v nejrůznějším provedení, strohost evangelických modliteben ztratily pro většinu lidí přitažlivost. Televize vede o několik kol.

Jsme zahlcováni křiklavou reklamou a otupěli jsme, potřebujeme větší, dráždivější senzace. Evropská náboženství pro většinu lidí vyčichla, voní spíš naftalínem šatů našich babiček než potem života. Začíná vést zvědavost, tajuplnost, alchymie, magie, záhadnosti ne tady u nás, ale co nejdál. V Orientu. Indie, Nepál, Tibet, to bude to jediné pravé ořechové. Zapomínají, že tohle všechno mají v sobě a že nemusí udělat ani krok pro to, aby ten poklad ze všech pokladů největší našli v chrámu sama sebe. Že to nejkrásnější dobrodružství, a to dobrodružství poznání, mají blíž než na dosah ruky. Jen do sebe, jen do sebe vede naše cesta cest…

 

Tvoření

Každá dokonalá věc, i taková matematika, fyzika, chemie, má svoji poezii. I v tom nejjednodušším i nejsložitějším vzorci slyší člověk šumot křídel anděla zvěstování, hudbu sfér, niternou radost, tichý jásot z přiblížení se k samotnému jasu božímu, z dotyku k svrchovanému řádu všeho dění, k zákonitostem života, k vnitřní logice souvislostí.

Snad se nikdy nedovíme, co je tím knoflíkem od zdviže, tím spouštěčem všech změn zdánlivě zmatených, a přece přesně cílených. Problém, který je schopen vyřešit jen člověk naladěný na věc, kterou touží vyřešit, a je živým spojením šípu otázky s terčem odpovědi…

Že je to pouhé pomalované plátno? Neživý předmět kryjící kousek zdi? Omyl!!! Obraz je živou bytostí, dítě, které porodník-malíř přivedl na svět. Ne jenom ze své vůle, ale z příkazu Nejvyššího. Porod je u konce a malíř-porodník nemusí ani své děťátko plácnout, aby nabralo dech a začalo vítězně křičet a žít. To už se malíře netýká, ten jen si sedne, je zticha, vypne a děkuje, že mu dovoleno bylo z ničeho udělat něco, co je schopno samo dál, věčně žít…

Pane všech nešťastníků, kteří se dali na výtvarnou dráhu. Všech řemeslníků i fušerů i lidí s Tvým přímým vedením, Pane celé té bandy, kterou jsi infikoval tím nutkáním tvůrčím a zneklidnil hladinu jejich existencí tlakem se projevit, něco říct štětcem, perem, barvou, změnou tvaru nějaké hmoty, hlíny, kamene či dřeva.

Všichni my šťastní-nešťastní, věčně nespokojení se sebou a se svou prací, stále jen klopýtáme, poslouchajíce Tvé neslyšné povely, stále se spoléháme na to, že vedeš důsledně každý náš krok.

Jsme tiší, nejtišší z tichých, plně soustředění na Tvé impulzy, které dáváš našim vnitřním očím a dovoluješ, aby se naše ruce zaměnily v nástroje Tvé vůle svaté. Naše jména píšeme jen tak ze zvyku na hotová díla, jejichž autorem jsi přece zase jenom Ty. Tak odpusť podvodníkům… děkují, že jim dovoleno bylo z ničeho udělat něco, co je schopno samo dál, věčně žít…

Ne všechny obrazy nás osloví, kolem většiny přecházíme lhostejně, tak jako turisti otupělí množstvím viděného. Ale jsou i obrazy takové, které nás ohromí, oněmí, před kterými zůstáváme jenom stát s pokorou a úctou, fascinováni úderem síly krásy, kterou tiše vyzařují, tak, jak k nám promlouvá nekonečno – Bůh…

Obraz žije, obraz mluví, zpívá, dýchá, vysílá proudy energie do něj vložené, která se obnovuje obdivem a rozkoší diváka, z něhož jeho světlo nadšením přímo teče a obraz nabíjí jak leydenskou láhev.

Stačí jen vzít do ruky štětec, a už se ve mně ozve melodie, znělka, kterou se na svět hlásí obraz. Zatím jenom jako stín, základní rozvržení ploch, jako píseň mámivá, polozapomenutá, kterou nám zpívala naše maminka v době, kdy jsme byli ještě v jejím bříšku. Jsme živou součástí zázraku, stále se opakujícího až z temných hloubek času, když pračlověk našel kus kamene, který mu připomínal ženu, a on tu podobu jen tak trochu dotáhnul až k té formě, že ji v tom kameni viděli i jiní.

Je kus rozkoše v tom víření představ, v tom tanci dervišů zmámených tancem, vibrací nekonečna i nuly, kdy se člověk na chvíli cítí jako král a je schopen obětovat všechno za chvíli mámivého štěstí, kdy domaloval, dosekal, dokončil své dílo. Utahaný jako pes, ale s pocitem, že nežije marně a zbytečně, se vrací nazpět ze silového světa snů, představ a vizí do obyčejna dne.

 

Posvátný tanec

V rituálu nebytí, schvácen přívalem rozkoše, která je už skoro bolestí, až slastnou, se tavím a taju jako jarní sníh, tak dlouho, až nejsem. Šílenství svatých mě sežehlo bleskem a uchvátilo, přeměnilo v plamen. Způsobilo, že jsem začal svítit jako žárovka, když ji oživí proud.

Tančím a jásám nehlučně a beze slova. Křepčím ve svatém tanci jak derviši tančící v kruhu, i když se přitom nehýbám vůbec z místa. Jsem tancem sám, jsem jeho písní beze slov, jsem radostí svatou, protože je němá, jsem esencí života, zázrakem kruhu a jeho středu, ničeho a všeho tvorby nekonečné, věčné, boží, svaté.

Svatá pošahanosti, zázraku vyklouznutí z těla, zázraku mísení vědomí člověka s vševědomím Božím, slastné rozpouštění se do moře Jasu Božího. Buď pozdraveno!

Buď velebena slavnosti otevírání studánek v pouštích našich srdcí, buď radostí věčnou slavnosti sněženek, zázraku jara duše, který věčně trváš, zázraku extáze rozplynutí se v Jase, zážehu záblesku Tvé přítomnosti svaté, který v okamžiku věčnost vytváříš.

Zázračný rytme věčnosti, který jsi infikoval mé omezení v prostoru a čase a učinil mě věčným. Osvobozen od pasti svého těla, křičím a jásám mlčky, přeplněn, schvácen, sežehnut Tvým Světlem, stávám se synem Světla hodným toho jména.

Nákupní košík
Nákupní košík je prázdný